2024 Kambodža

Organizátor zájezdu - cestovní kancelář Vsacan.

10.3.2024

Už je zbaleno tak můžeme vyrazit zítra trolejbusem 59 na letiště.

11.3.2024

Letadlo je už připraveno, můžeme odletět.

Na letišti jsme od 11:00.

Je 21:30 Pražského času. Tady je 23:30 a tři hodiny budeme čekat na let do Vietnamu a odtud pokračujeme do Kambodže.

Malá zajimavost. Při bezpečnostní kmontrole zapomněla Marta v kastlíku hodinky. Tak se musele táá..kle dlouhou cestou vracet. Má je ale zpátky.

Odlet z Dauha byl ve dvě hodiny místního času. Asi po hodině letu jsme dostávali jídlo (večeře nebo oběd???). Potom nás čekal šestihodinový let do Saigonu. Spát se ale moc nedalo. Před přistáním jsme dostali snídani a po přistání jsme zůstali v letadle. Přišla parta vietnamských uklízeček, aby uklidila nepořádek po více jak 300 pasažérech.

Po hodinovém čekání a nástupu asi 50 pasažerů následoval už jen krátký let do Phnom Penhu.

12.3.2024

Na letišti byla běžná kontrola a po té odjezd autobusem do hotelu. Ve vzduchu jsme byli tedy celkem 11 hodin. Vlivem posunu času bylo v Phnom Penhu po osmnásté hodině. Vysprchovali jsme se (na teploměru bylo 34 C) a vydali se na krátkou prohlídku centra. Večerní procházku jsme zahájili na nábřeží Mekongu.

Poté následovala asijská večeře ve stylové restauraci na břehu Mekongu.

Zatím jsme si hlavní město Kambodže jen povrchně prohlédli. Co mne překvapilo, že by tu člověk už nepoznal, že tu před čtyřiceti lety řádili Rudí Kmerové. Je to klasické asijské velkoměsto, které má dva miliony obyvatel.

13.3.2024

Budíček na dnešní den byl nastavem na 6:00, aby mohla Marta dělat Duolingo. Snídaně byla švédského stylu ve 14. patře hotelu. Restaurace byla obložená dřevem s dřevěnou naleštěnou podlahou. Před restaurací se musel návštěvník zout. Pěkně to s talířem v ruce klouzalo. Byl ale hezký výhled na PHNOM PENH .

Odjezd autobusu byl v 7:30. Velkou část cesty z města nám průvodce vykládal historii spojenou s Rudými Kmery. Muselo to být skutečně strašné. Historie Kambodže je velmi komplikovaná. V současnosti je to královsví s vládou, kde jsou byvalí členové tohoto spolku.

První zastávku jsme měli na tržišti ve vesničce SKUN, kde se prodával smažený hmyz (pavouci,larvy, švábi a jiná havěť).

Já jsem ochutnal nožičku z pavouka.

Dál jsme pokračovali na sever, opravdu chudými vesničkami. Lidé bydlí v dřevěných budkách na čtyrech kůlech, ale sakrální objekty mají docela výstavné. Zajímavé je, že ty Rudí Kmérové moc neponičili. Maximálně usekli sochám hlavy.

Chrám BENTEAY PREI NOKOR je na čekací listině UNESCO (Buddhistcký chrám z 11, stol. z černého pískovce).

Přesto, že je Kambodža převážně budhistická, tak je možné zde najít Hinduistické prvky.

Další zastávka byla v budhistickém klášteře na břehu řeky Mekong.

Závěr celodenní cesty autobusem bylo pozorování sladkovodních delfínů z loděk na řece Mekong.

Delfíni se sice občas objevili, ale fotit se moc nedali.

Po této zábavě následovala ještě hodinová cesta do KRATIE, kde je zajištěno ubytování. Do hotelu jsme dorazili v 19:00 hodin. Po vysprchování jsme se vydali na večeři. Tentokrát evropskou.

14.3.2024

Rano jsme měli poměrně střídmou snídani (dva opečené tousty a míchaná vajíčka). První akcí dnešního dne byl přesun na ostrov KOH TRONG (ostrov uprostřed Mekongu s ukázkami kambodžského zemědělství a venkovského života).

Plavba na ostrov se uskutečnila chatrnou bárkou.

Zde jsme si prohlédli místní chrám.

Navštívili obydlí místních obyvatel a místní školu.

Děti měly zrovna přestávku, tak si zvědavě prohlíželi cizince. Já jsem měl příležitost si s nimi prostřednictvím translátor popovídat kmérsky.

Další akcí byla projíždka po ostrově místním taxikem a návštěva u pěstitelky pomela.

Po přesunutí opět na břeh Mekongu nás čekala několikahodinová cesta po poměrně špatných silnicích. Na oběd jsme se zastavili na tržišti, kde jsme měli ovocné pohoštění - mango, papáju, banany, red aple a dračí ovoce. Po dalších dvou hodinách jízdy jsme zastavili u prodejny, kde nabízejí různé sochy Budhy, Šivy a dalších božstev. Prohlédli jsme si jejich výrobu a je to opravdu tvrdá práce.

Poslední dní zastávka byla u mostu z 11. století.

Do Siem Reapu jsme dojeli v devatenáct hodin, rychle se osprchovali a vydali se TukTukem na večeři (tentokrát kambožskou).

15.3.2024

Po jednoduché ranní snídani na nás čekaly TukTuky, aby nás odvezly do Angkor Vatu .

Vysvětlovat historii tohoto skvostu nebudu, protože je to velmi složité. Raději si to přečtěte na Wikipedii

Uvádí se že, Angkor Vat je největší chrámový komplex na světě. Byl vybudován ve 12 století a byl zasvěcen postupně hinduizmu a budhizmu. Když zanikla kmérská říše, chrámový komplex pohltila džungle. Pro evropany byl objeven ve dvacátých letech minulého století. Komplex má rozlohu přes 200 km2 a zahrnuje další svatostánky budhizmu.

My jsme zahájili návštěvu přímo ve chrámovém komplexu ANGKOR VAT (památka UNESCO).

Bůh Šiva a "přetahovaná" démonů s bohy.

Prohlídka byla fantastická, ale zároveň značně fyzicky namáhavá. Teplota byla přes 30 C a výstup do věží byl po strmých schodech.

Vedle hlavního chrámu jsme navštívili další chrámy BAYON (známý svými prangy zdobenými lidskými tvářemi), chrám BAPHUON, TERASU SLONŮ, chrámy TA KEO, TA PROHM a BENTEAY KDEI. Mezi jednotlivými místy nás vozili TukTuky.

Upřímně řečeno, co je který chrám jsem si ke konci prohlídky už nepamatoval. Tak alespoň pár zajímavých záběrů (za dnešní den, to bylo přes 200 foto).

Do hotelu jsme se dostali kolem 18 hodiny, příšrně spocení a dost unavení. Po osprchování, odstranění prachu z bot je odjeli do restaurace na večeři.

16.3.2024

Dnešní den bylo pokračování prohlídky chrámového komplexu ANGKOR VAT. Ráno nás odvezl autobus 40 km od Siem Reapu.

První zastávka byla u chrámu PRE RUP.

Cestou k dalším chrámům jsme se zastavili v místní výrobně palmového cukru.

Hlavní akcí dopoledne byl chrám KBAL SPEAN. Jednalo se o půlhodinový výstup k pozůstatkům lesního chrámu, který si opět bere džungle zpět. Cesta vedla do kopce přes liany, kamenné překážky. Pozůstatky chrámu jsou vytesané ve skále. Jsou zde vytesány hinduističtí bohové Brahma, Višnu, Šiva a spousta lingamů[1], přes které teče potok. Ten měl zajistit plodnost v Angkor Vatu. Cesta zpatky byla stejně klopotná jako při výstupu. Samozřejmně Marta zakufrovala a museli jsme na ní na parkovišti čekat.

Po obědě jsme se na cestě k dalším chrámům zastavili ve výrobě rýžového vína, což je kořalka nevábné chuti (něco jako destilované smradlavé hadry).

Dnes jsme měli v programu celkem sedm chrámů. Všechny byly z 12. století. Vesměs byly zasvěceny hinduistickému božství, nebo Budhovi.

BENTEAY SREI, dále kambodžským venkovem k chrám ZÁPADNÍ MEBON, chrám TA SOM, chrám NEAK PEAN a chrám PREAK KHAN. Ke konci dne jsem byl silně "přechrámován" a u posledního jsem si prohlédnul jen vstupmí bránu. Většinou se jedná o ruiny. Některé zajimavosti jsou na těchto fotografiich.

Pokud se jedná o počasí, tak bylo opět "přijemných" 37 C a já jsem za jediný den vypil několik litrů vody a byl jsem neskutečně propocený.

Návrat do hotelu byl standardní. Vysprchovat se, nasednout do TukTuku a jet do restaurace. K večeři jme měli velkou grilovanou rybu (rýži jsme odmítli).

[1] Co to je si najděte na Wikipedii

17.3.2024

Dnešek byl poslední den v Angkor Vatu. Tentokrát po vydatné snídani (kambožska polévka) nás čeká cesta asi 50 km na sever od Siem Reapu. Autobus je klimatizovaný. Všude se ale proplétají motorky a tak je jízda velmi pomalá.

První zastávka byla u chramu Lolei Tempel. Byl postaven v 9. století a zasvěcený byl hinduismu.

Další zastávka byla u chrámu Preah Ko Tempel. Postavený byl rovněž v 9. století.

Posledním chramem v našem putování po anghorskem regionu byl Bakong Tempel postavený také v 9. století.

Putováním po Anghor Vatu se mně splnil "dětský sen". Jako asi desetiletému se mi dostala u babičky do ruky útlá knížečka, kde bylo popisováno objevení Angkor Vatu.

Před další akcí, jsme navštívili tržiště. To známe z domova jako větnamská tržnice. Tohle bylo zvláštní tím, že se zde prodávaly v horku také ryby a maso. V teple to mělo zajímavý oder.

Poledni přestávku jsme měli na jezeře TONLE SAP (největší sladkovodní jezero v Kambodži, rozloha až 16.000 km2) a prohlédli si vesnice KAMPONG PHLUK, která je v době dešťů zatopená až k jezeru TONLE SAP .

Oběd jsme měli v "jezerní restauraci" A k jídlu jsme si dali grilovanou rybu. V nabídce ale byl i pečený krokodýl.

Cestou z jezera jsme si ještě prohlédli místní vesnici a přispěli dětem na školní potřeby.

Závěr dne jsme ukončili v chrámu Bakheng Temple kde jsme pozorovali západ slunce.

Konec dnešního dne byl standardní, rychle se osprchovat, jít na večeři, zabalit a jít spát.

18.3.2024

Letecký přesun ze Siem Reap do SIHANOUVILLE, dále pokračujeme minibusem a lodí na ostrov KOH RONG SAMLOEN (menší z ostrovů na Kambodžském souostroví Koh Rong, známý svými plážemi s jemným pískem a poklidnou atmosférou).

19.3.2024

Dopoledne jsme se "cachtali" v teplé vodě. Odpoledne byl naplánovaný výlet lodí kolem ostrova. Ve dvě hoodiny pro nás připlula loď. Protože byl odliv, musela nás k ní dopravit malá bárka.

Pluli jsme kolem pobřeží ostrova do míst, kde mělo bylo něco k pozorování. Obdrželi jsme brýle, šnorchl a plavali ke břehu.

Moc k pozorování tam nebylo. Já jsem ale zážítek měl, ale né moc přijemný. Marta se pravděpodobně nadechla vody a začala lapat po vzduchu. Bylo to asi 10 metru od lodě. Když jsem to zpozoroval, plaval jsem za ní a postrkoval ji k záchrannému kruhu, který vyhodili z lodě. Vsechno dopadlo dobře. Na druhém mistě na šnorchlování Marta už do vody nešla.

V rámci programu jsme se pokušeli něco ulovoit. Lodníci nám rozdali vlasec a oliheň na háčeku. Moc úspšní jsme nebyli. Pouze jednomu účastníkovi plavby se podařilo malou rybku ulovit.

Na večeři to nestačilo, tak jsme se vydali na blízký kopec pozorovat západ slunce.

Po návratu náa ale lodníc překvapili s připravenou večeří.

Návrat byl trochu dramatický. Za tmy jsme připluli k pobřeží. Kvůli tomu, že byl ještě odliv, lod nemohla připlout ke břehu. Museli jsme se proto potmě ke břehu brodit.

20.3.2024

Dnešní den bylo osobní volno. Protože dopoledne byl odliv, tak jsme se vydali prozkoumat blízké okolí.

Náš resort se jmenoval Paradise. Do skutečného ráje měl dost daleko. Bylo to ale přijemné proostředí a využívali ho tady hodně baťužkáři.

Jsou tam ale místa, která moc vábně nevypadají. Kambodžané jsou tak tochu "bordeláři" pokud se týká odpadu. Všude se povalují plasty, stavební materiál a jiný odpad.

Bungalovy ale byly docela hezké. Zajímavě byla řešena koupelna. Neměla střechu, uvnitř byl živý keř, takže člověk měl pocit, že se sprchuje v přírodě.

21.3.2024

Dnešek byl poslední den na ostrově KOH RONG SAMLOEN. Čeká nás celodenní cesta autobusem do Phnom Penhu. Nejdříve se však musíme přepravit na pobřeží.

Po hodinovém plutí jsme na břehu nasedli v Sihanoovillu do autobusu a zamířili do KAMPOTu (město uprostřed zemědělské oblasti, jejíž nejznámějším produktem je vyhlášený Kampotský pepř). Cesta byla zdlouhavá a značně dramatická (byla to pouze navezená zemina).

Cestu jsme přežili a navštívili v Kampotu farmu La Plantation, která se zaměřuje na pěstování pepře.

Do Phnom Penu jsme přijeli po 21. hodině. Ani jsme se neosprchovali a vydali se do restaurace na poslední khmerskou večeři.

Příjemné prostředí vytvářela tanečnice absara a místní hudebník.

Absara video

22.3.2024

Dnes zahajujeme dvoudenní cestu domů. Odlétáme v 17 hodin. Před odjezdem na letiště si jdeme ještě prohlédnout královský palác.

Letíme z Phnom Penu do Saigonu (Vietnam) a odtud do Dauha (Katar) a z Dauha do Prahy. Z Phon Pebu jsme odletěli v 17.05 22.3.2024 a v Praze jsme přistáli 23.3.2024 v 6.35