2024 Japonsko

Organizátor zájezdu - cestovní kancelář Vsacan.

13-14.5.2024

Cestu do země vycházejícího slunce jsme zahájili v pondělí ve 2:30 h, kdy na nás čekal před domem taxik. Cesta na hlavní nádraží proběhla bez problémů. Potíže nastaly při pokračování cesty do Brna. Tam jsme měli zaplacenou jízdenku s FlixBusem.Ten měl přijet z Hamburgu ve 3:00, přijel ale s půlhodinovým zpožděním.

To mohl být problém, protože v Brně jsme měli v 6:00 přestoupit do mikrobusu. Před Brnem mě zvonil telefon a neznámý hlas mně sdělil, že do Brna přijedou až po sedmé hodině. My jsme proto museli přes hodinu čekat v nádražní hale mezi bezdomovci.

Řidič, který nás pak vezl na letiště do Vídně se snažil vyhnout zácpě na dálnici. A tak se vydal vesnicemi kolem Nových Mlýnů. Jeho snaha ale byla marná. Asi dvacet kilometrů před Vídní jsme uvízli ve veliké zácpě a jeli krokem až k letišti. Tam na nás čekala průvodkyně. Rychle jsme se odbavili a bez dlouhého čekání proběhl boarding.

Dvanáctihodinový let jsme zvládli. Nebyla to ale žádná zábava. Marta jako tradičně škemrala o místa u okénka. Tentokrát se to vyplatilo. Letadlo nebylo plné a tak vedle nás už nikdo neseděl. Teď sedíme v Taipei a čekáme 2 hodiny na odlet do Tokia.

Let z Taipei do Tokia trval jen tři hodiny a dalo se to vydržet. Úmorná ale byla cesta z letiště do hotelu. Trvala téměř čtyři hodiny. Nejdříve jsme čekali asi hodinu na permanentku na veřejnou dopravu. Potom jsme se vydali metrem na cestu. Na půlku cesty jsme měli místenky. Druhá část už bylo jako metro u nás. Je to ale proti pražskému metru neskutečné mraveniště. Tahali jsme kufry z jednoho schodiště na druhé a procházeli několika turnikety. Byl jsem z toho dost unavený, není divu po 35 hodinách na nohách.

Když jsme přišli do hotelu, mimochodem s přepychovým pokojem (např. záchodová mísa s vyhřívaným prkénkem), tak jsme se rozhodli že návštěvu nočního Tokia vynecháme.

Zatím známe Tokio jen z podzemí.

15.5.2024

Dnešní den byla skutečná celodenní prohlídka TOKIA. Den jsme zahájili v 7:00 snídaní a v 8:00 se metrem vydali na cestu. Metro je tu skutečně velmi složité. Jestli mně v Tokiju vybyde někdy čas, tak se o tom rozepíšu.

První zastávka byla v nejstarší Tokijské čtvrti ASAKUSA, kde jsme si prohlédli hlavní hromovou brána Kaminarimon, nákupní ulička Nakamise, nejstarší svatyni Sensóji

Marta si zde odzkoušela rituální mytí rukou.

Další zastávka byla v muzeu samurajů

Bylo nám vysvětelno, kdo to byli samurajové a nindžové a vyzkoušeli jsme si jejich obleky a zbraně.

Další zastávka byla v japonské čajovně. Byla nám předvedena příprava čaje, obřad pití a sami za pomoci asistentky v kimonu jsme si připravili vlastní čaj. Sedělo se při tom na rohožích a skoro po 1,5 hod kolena dost bolela.

Dalším bodem dnešního programu byla návštěva obchodní čtvrti Ginza, něco jako Pařížska, ale mnohonásobně větší. Zároveň jsme si zaskočili na vyhlídku, kde jsme mohli pozorovat Tokio z výšky

Večerní programe měl byt završen návštěvou galerie Teamlab Planets, kde se člověk ponořil všemi smysly do virtualního světa (cesta v brouzdališti, kde se pohybovaly barevné vyrtualní ryby, sál s květinovou výzdobou, zrcadlový sál se skleněnými korály a další výtvory).

No a aby toho nebylo málo, tak jsme kolem 20 hod zajeli prohlédnout osvětlený duhový most, sochu svobody a velkého robocopa.

Na všechna místa jsme putovali metrem. Musím přiznat, že je komplikované, ale naprosto spolehlivé. Do hotelu jsme se dostali kolem 22. hodiny (tím vysvětluji, proč jsem po 23. hodine už neměl sílu zapis dokončit.

16.5.2024

Dešní program jsme zahájili již zaběhnutým způsobem. V 6:00 budíček, v 7:00 snídaně (švédský stůl) a v 8:00 odchod na metro. Po několika přechodech přes turnikety a přestupech na různé linky jsme dorazili na nádraží, čekala nás cesta vlakem (2 hod) do Nikkó. Je to národní park - japonský symbol krásy (pod záštitou UNESCO). Je to místo s budhistickými a šinoistickými chrámy (svatyně Nikkó Tóšógú, zasvěcená šógunovi Tokugwanovi, chrám tří opic a další). Šintoismus je starší než Budhizmus. Japonci se nehlásí jen k jednomu z nich, ale praktikují obě náboženství.

Vedle sakrálních staveb jsme si prohlédli i přírodní zajimavosti ve výšce 2000 m nm. Bylo to jezero, které vzniklokdysi při výbuchu sopky a vodopád který vytéká z jezera.

Z Nikkó jsme se do Tokia vracel vlakem a v Tokiu jsme byli kolem 20:00. Těšíl jsem se, že dokončím včerejší den a půjdu brzo spát. Průvodkyně nás ale zavedla ještě do čtvrtě, kde je ráj dívek svelkýma očima a protože už byl pozdní večer, tak jsme si dali v malé japonské restauraci místní večeři.

17.5.2024

Celodenní výlet do okolí HORY FUJI (UNESCO, inspirace umělců, výhledy na nejvyšší horu Japonska 3776m, návštěva jezer s možností plavby a překrásná příroda s možností jízdy lanovkou – obojí s výhledy na Fuji za pěkného počasí). Návrat místní dopravou do Tokia.

18.5.2024

Přejezd do NIKKÓ (UNESCO, národní park, japonský symbol krásy, v překladu „Sluneční jas“, bohatě zdobená svatyně Nikkó Tóšógú zlatem a dřevořezbami zasvěcená slavnému šógunovi Tokugawovi, Tři opice, vodopád Kegon, jezero Čúzendži, překrásné přírodní scenérie a historická místa). Návrat místní dopravou do Tokia.

19.5.2024

Cesta shinkansenem z Tokia do KJÓTA (UNESCO – bývalé hlavní město ostrova s nesmírnou koncentrací památek – Kijomizu-dera – rozsáhlý budhistický chrámový komplex, stará ulička s dřevěnými domky Ninenzaka, dle časových možností chrámy v okolí, v podvečer čtvrť křivolakých uliček Gion a/nebo Pontóčó, kde lze decentně zahlédnout maiko nebo gejšu). Odjezd na ubytování.

20.5.2024

Prohlídla KJÓTA (UNESCO, Fushimi Inari Taisha Sembon Torii, 1000 bran, hlavní svatyně Inari v Japonsku, Kinkakudži – Zlatý pavilon – nejznámější stavba Kjóta, stříbrný pavilon Ginkakudži a Stezka filozofů). Odjezd na ubytování.

21.5.2024

Odjezd z Kjóta do ÓSAKY (Umeda Sky Building - spojené mrakodrapy s vyhlídkovou střešní zahradou, Ósacký hrad), přejezd shinkansenem do HIROŠIMY, ATOMOVÝ DÓM (UNESCO, Památník míru, jediná budova, která přežila výbuch atomové bomby navržená českým architektem Janem Letzlem). Odjezd na ubytování.

22.5.2024

Přejezd a trajekt na ostrov ICUKUŠIMA/MIJADŽIMA (UNESCO, svatyně a její brána Torii vystupující při přílivu z moře, jedno z nejfotografovanějších míst Japonska, hustě zalesněné místo klidu s chrámy, domov původních jelenů a divokých opic). Návrat trajektem do Hirošimy (druhá část prohlídky města a parku s památníky). Odjezd na ubytování.

23.5.2024

Odlet z Japonska. V případě delšího času na přestup návštěva tranzitního města bez – viz aktualizace na webových stránkách.

24.5.2024

Návrat z Japonska