2000 Egypt

Fotodokumentace

Organizator zájezdu cestovní kancekář Čedok

PHILAE TEMPLE - Chrám z epochy Ptolemajovců byl započat za vlády Ptolemaia II. v roce 250 př.n.l .Dílo dokončil poslední ptolemajovský stavitel - otec slavné Kleopatry - v r.111 n.l. Chrám je zasvěcen největší bohyni starověkého Egypta Eset (řecky Isis). Byla ztělesněním věrné manželky a milující matky. Na zobrazeních má obvykle lidskou podobu a kojí svého syna Hora. Jindy má korunu z kravských rohů se slunečním kotoučem, protože byla spojována s kravskou bohyní Hathor. Ta byla vzorem ideální matky. Socha bohyně Isis nese nápis: „Jsem to,co jsem,co jsem byla a co budu. Můj závoj nikdo neodhalil. Plod, který jsem přinesla, je slunce.“ Stavbou Asuánské přehrady byl ohrožen ostrov Philae (Pilak) a tím i chrám. Na záchranu tohoto nesmírného archeologického dědictví bylo založeno egyptsko-italské konsorcium (r.1964). V rekordním čase 30 měsíců byl chrám rozřezán na 37 363 kvádrů a přenesen pod patronací UNESKA na sousední výše položený žulový ostrov Agilika. Náklady činily 30 mil.dolarů.

KOM – OMBO

Chrám je vzdálený od Asuánu 45 km. Rozkládá se na skalní plošině na východním břehu Nilu. Pravděpodobně již v dobách Střední říše zde stále kamenná svatyně. Se stavbou tohoto chrámu se začalo v 2.století před Kristem za Ptolemaia VI. Výzdoba stěn pochází částečně až z římského období. Chrám je zasvěcen dvěma hlavním božstvům Horovi a Sobekovi. Stavitelé proto vedli chrámovými sály dvě procesní cesty ke dvěma svatostánkům, umístěným vedle sebe. Tímto způsobem vytvořili jedinečný dvojitý chrám, vlevo pro Hora se sokolí hlavou a vpravo pro krokodýlího boha Sobeka. Nejslavnější chrámový výjev, tzv.lékařský reliéf, znázorňuje klečícího císaře Trajána, který obětuje bohům lékařské nástroje: kleště, skalpely, přísavky, ale také léčivé amulety. Ve velké sloupové síni jsou dochované nádherné sloupové hlavice a bohaté reliéfy. Zobrazují krále v průvodu rozličných bohů. V kapli bohyně Hathor (bohyně plodnosti), jsou uchovány mumie krokodýlů, nalezené ve velkém množství v chrámu.

EDFU V centru města Edfu, 123 km severně od Asuánu, leží jeden z největších a nejlépe zachovaných chrámů Egypta. Leží nad širokým údolím při toku řeky Nilu. Chrám je zasvěcen bohu Horovi, bohu slunce a planet a v jeho výzdobě převažuje obraz sokola. Dějiny tohoto chrámu sahají až do období Staré říše. Stavební práce byly započaty v r.237 před Kristem za vlády Ptolemaia III. a byly dokončeny až po 180 letech za vlády Ptolemaia XII., otce Kleopatry. Chrám je vybudován z pískovce. Na průčelí mohutného 1.pylonu, 79 m vysokého a 36 m širokého, je vyobrazen král Ptolemaios XII., jak sráží nepřátele před zraky hlavních chrámových bohů Horem a Háthorou. Tato bohyně byla uctívána jako družka sokolího boha. Vstup do chrámu stráží dva žuloví sokoli. Nad portálem ve výklenku je umístěno nádherné, okřídlené slunce, jedna ze čtyř podob boha Hora. Čtyři hluboké, podélné výklenky na prvním pylonu sloužily jako držáky pro dlouhé žerdi praporů. Nádvoří Horova chrámu je obklopeno kolonádou 32 sloupů. Na stěně vlevo je zachována postava faraóna s korunou Dolního Egypta, vpravo s tiárou Horního Egypta. V dolním pásu je vyobrazeno procesí na člunech, které připomíná posvátný sňatek božského páru. Do nitra chrámu se vstupuje velkou sloupovou síní, vchod střeží žulový sokol s dvojitou korunou. Přes další sloupovou sín a dvě předsíně se vstupuje do nejsvatější svatyně. Ta je uložena na mytickém průsečíku mezi nebem a zemí. Proto úroveň chrámové podlahy vystupuje pozvolna vzhůru , zatímco strop se souběžně snižuje . Zadní část chrámu je obehnána vnitřní a vnější zdí, pocházející z období Staré říše.

MEMNONOVY KOLOSY Dvě obrovské, křemencové, sedící postavy, vysoké 18 m, s váhou 700 tun. Původně stály před vchodem k největšímu zádušnímu chrámu v Thébách, z něhož nic nezbylo. Chrám byl zřízen Amenophisem III., který nechal vybudovat také chrám Luxor. Své jméno dostaly kolosy podle pověsti o králi Memnonovi, který byl před Trójou zabit Achillem, ale objevil se v Thébách jako socha. Při zemětřesení, k němuž došlo v r.27 př.n.l., se severní kolos zčásti zřítil. Od té doby docházelo pokaždé ráno k mimořádnému jevu: po zahřátí slunečními paprsky po noční vlhkosti vydávala socha zvuky, které se podobaly zvukům loutny. Báje o Memnonově zpěvu, jímž každé ráno pozdravoval svoji matku Eos, bohyni jitřních červánků, učinila z kolosů navštěvovaný div světa. Tajemný zpěv zmizel po restauračních pracích, které nařídil císař Septimus Severus koncem 2 století po Kristu.

CHRÁM KRÁLOVNY HAŠTEPSUT Haštepsut byla dcerou Tutmose II. (1492–1479 př.Kr.). Po smrti svého bratra převzala vládu za svého vnuka a později se sama prohlásila královnou (18.dynastie: 1479–1457 př.Kr.). Stavba chrámu v Západních Thébách trvala 15 let a to mezi 7. a 22.rokem vlády Haštepsut a připisuje se hlavnímu služebníkovi Amona Senenmutovi. Chrám byl nazýván Džeser –Džeseru neboli nejvelebnější z velebných a je ojedinělý v celém faraónském Egyptě. Byl odkryt v r.1891 egyptologem Navillem. Chrám se zvedá v podobě obrovského schodiště a vytváří terasovitou stavbu s uměle vytvořenými plošinami. Spodní terasa je předdvořím chrámu, široká rampa umožňuje vstup do střední terasy, která má tvar kolonády. V jejích okrajích se nacházejí dvě kaple: kaple Anupova a svatyně Hathóry (skalní jeskyně se sloupovou síní). Horní terasa je tvořena otevřeným sloupovým dvorem. Na západní straně je ve skále vyhloubená Amonova svatyně. Chrám byl velmi poškozen za vlády Thutmose III. Ten dal vysekat a odstranit všechny obrazy královny. Ničení pokračovalo za vlády Amenothepa IV.-Achnatona. V té době převládlo amarnské kacířství a byly zničeny obrazy bohů starého egyptského panteonu, zejména Amona – hlavního boha Théb a velkého soka jediného boha Atona.

ÚDOLÍ KRÁLŮ (název pochází od Chapolliona) Na počátku 18.dynastie v době Nové říše se staly hlavním městem Egypta Théby. Město živých bylo postaveno na východním břehu Nilu a bylo královstvím Amona-boha větru a vládce vzduchu. Jeho jméno znamená skrytý či neviditelný, proto se jeho obraz nikdy neobjevil v hieroglyfické podobě. Jeho pozemským synem byl faraón. Na protějším břehu Nilu, kde zapadá slunce, bylo království Usira „Pána podsvětí„. Téměř po pět set let, od 18. do 20. dynastie (asi 2040 př.Kr.), byli králové pochováváni v Údolí králů. Západní Théby - „Město mrtvých“- nazývali Egypťané úředním názvem Velké a majestátní pohřebiště milionů let faraóna, života, síly a zdraví. Poprvé nazval obrovské pohřebiště thébských faraónů Údolím králů Chapollion v r. 1828. Z celkem 62 hrobů je 25 hrobek královských. Ostatní patřily královským úředníkům a hodnostářům. Jednou z nejstarších hrobek je obrovská hrobka, kterou dala postavit Haštepsut pro sebe a svého otce Tutmose I. Posledním faraónem, pohřbeným v tomto údolí, byl Ramsese XI. (1098-1076). Údolí králů je hluboké údolí ve vápencovém masivu Libyjského pohoří. Je vyhloubené ve skalách Thébské hory, která se štěpí do dvou ramen. Nad údolím se tyčí Thébský štít. – el Kurn (roh), vysoký 500 m. Ve starověku byl ztotožňován s hadí bohyní Meretseger „Ta, která miluje ticho“. Bohyně měla chránit pohřebiště a mrtvé. Hlavní údolí je tvořeno vlastním Údolím králů a obsahuje 58 hrobek. Druhé rameno je tzv. Západní údolí, kde byly nalezeny pouze 4 hrobky. V nejjižnější části thébského západního pohoří leží „Místo krásy“, je tu hřbitov královen, princů a princezen Nové říše. Bylo zde nalezeno 80 hrobů. Umělecky dokonalý je hrob královny Nefertari - velké královské manželky Ramsese II.

První zmínky o hrobkách starověkých vládců pocházejí z r.57 př.Kr.od řeckého historika Sicula. Další informace o hrobkách starověkých Théb přináší až v letech v r.1708 – 1712 jezuita Sicard. Vědecké průzkumy a odkrývaní hrobek je spojeno s mnoha zvučnými jmény: James Bruce, Belzoni, Burton,Loret a další. Jediný, nedotčený královský hrob, který přečkal tisíciletí, byl hrob Tutanchamona a objevil ho v r.1922 Howard Carter. Tato hrobka byla zakryta sutí z vykopávek hrobu Ramsese VI. Stavba vlastní hrobky, místa, kde probíhala přeměna a znovuzrození zesnulého krále, byla jedním z hlavních zájmů žijícího faraóna. Stavbu prováděli dělníci z vesnice Dér-el-Medína pod vedením stavitele. Na práci se podíleli lamači kamene, štukatéři, sochaři, malíři a dekoratéři. Každá hrobka měla svůj zvláštní vzhled. Konstantní byly prvky schodiště, sestupná chodba, vedoucí do otevřených síní a pohřební komora, určená pro faraónův sarkofág. Výzdoba stěn se týkala posmrtného života a cesty, kterou musel faraón podstoupit, aby dosáhl Usirova království, symbolizovaného sarkofágovou síní. V této síni, nazývané Egypťany síní zlata, probíhala faraónova přeměna v božskou bytost, jejíž duše „vyšla na světlo“. Znamená to, že vystoupila na oblohu, aby se opět spojila se slunečním bohem Ré, svým božským otcem. Zajímavý a velmi výstavný je hrob Sethiho I., dlouhý 100 m se zachovanými jemnými reliéfy na stěnách i stropech. V hrobě Amenothepa III. byla nalezena nedotčená královská mumie. Komora s křemencovým sarkofágem byla vyzdobena obrazem hvězdné oblohy. Jeden z největších hrobů s délkou 125 m je hrob Ramsese III.

CHRÁM LUXOR Chrám stojí uprostřed města Luxor a je jedním z nejlépe dochovaných egyptských chrámů. Jeho nejvýznačnějšími staviteli byli Amenophis III. a Ramses II. Chrám je zasvěcen thébské trojici bohů - Amónovi, Mut a Chonsovi. Každoročně v době nilských záplav navštěvoval Amón se svou manželkou Mut a synem Chonsem svou jižní svatyni v Luxoru, kde se konaly slavnostní obětní obřady. Faraónova loď, vyzdobená obrazy bohů, byla tažena z Karnaku do Luxoru po Nilu proti proudu. Chrám byl spojen s chrámovým městem boha Amóna v Karnaku 3 km dlouhou procesní cestou, vroubenou alejí sfing, V Nové říši měly sfingy beraní hlavu, restaurátoři je za vlády 30.dynastie upravili na klasický druh sfingy s královskou hlavou. První pylon chrámu je vysoký 24 m a široký 65 m. Původně před ním stálo 6 obrovských (15.6 m vysokých) Ramsesových soch. Dodnes se zachovaly tři. Před chrámem stojí jeden ze dvou obelisků z červené žuly. Obelisky byly pro Egypťany mytickým místem, kterého se jako první dotýkaly paprsky ranního slunce. Obelisk, jehož váha přesahovala tisíc tun, byl zřejmě vztyčován pomocí ovladatelných ramp. Za prvním pylonem se dochovalo veliké nádvoří 50x57 m, které je obklopeno 74 sloupy. Ty jsou ukončeny hlavicemi v podobě uzavřeného vrcholu papyrového stvolu. Velmi působivá je mešita Abú al-Hadžáže, která zaujme vzdušnou výší, ve které se vznáší. Za kolonádou se otevírá další sloupové nádvoří o rozměrech 52x46 m, obklopené dvojitou řadou sloupů v podobě papyrových svazků. Zastřešený chrám začíná při jižní straně nádvoří s 32 sloupy. Ve 3.století po Kristu zde římští vojáci vytvořili kapli k uctívání svého císaře. Staré reliéfy překryli vrstvami omítky a novými malbami.

KARNAK Dva km severně od Luxoru leží nevelkolepější památník z celého faraónského Egypta - chrámové město boha – krále Amóna-Réa.. Po dobu dvou tisíc let, od Střední říše až do doby Ptolemajovců, byl tento chrám neustále upravován a pak rozšiřován dle rozmarů jednotlivých faraónů. Vedle boha Amóna byl chrám zasvěcen také jiným bohům. Velká svatyně Amóna-Réa je však dominantním centrem. Vstup do brány chrámu tvoří alej čtyřiceti beraních sfing. Pod ochranou posvátných zvířat stojí vždy jedna malá socha Ramsese II., umístěná mezi předními tlapami. První pylon (113x43,5x15m) nebyl nikdy dokončen. Kvádry zůstaly nevyhlazeny a nejsou ozdobeny reliéfy ani nápisy. Zajímavá je však plošina z cihel z nilského bahna před pylonem. Tato konstrukce je dokladem stavební metody starých Egypťanů. Nejstarší části chrámu leží na východě a pocházejí z 11.dynastie.. Za shlédnutí stojí 2 obelisky a obrovský skarabeus. Impozantní je velký sloupový sál, rozkládající se na ploše 5406m. V šestnácti řadách je zde umístěno 134 pískovcových sloupů v podobě papyrových svazků jako kamenný les. Prostřední sloupy jsou vysoké 24m a jejich obvod měří 10m. U hlavic, podobných otevřenému květu dokonce 15m. 122 sloupů v postranních lodích má při výšce 14m obvod „pouze“ 6,4m. Původně byl celý sloupový sál zastřešen. Výškový rozdíl mezi centrální lodí a postranními loděmi překonávají ohromná, zamřížovaná okna. Nedaleko chrámu se nachází posvátné jezírko. Sloužilo jako místo pro rituální očistu kněží a jako dějiště slavnostních procesí na člunech. Součástí chrámových obřadů bylo přenesení posvátných bárek na hladinu jezera, aby se tak symbolizovala denní nebeská cesta boha Slunce, Amóna-Réa.

PYRAMIDY V GÍZE Náhorní plošina Gíza leží západně od Káhiry v místech, kde Sahara hraničí přímo s nilskou Deltou. Proslulé pyramidy v Gíze postavili v polovině 3.tisíciletí před Kristem Chufev (řecky Cheops), Rachev (Chefrén) a Menkauré (Mykerínos). Pyramidy měly chránit královy tělesné pozůstatky, aby jeho duch „ka“, zosobnění životní síly, jediná opora a posila v záhrobí, neopustil tělo. Pyramidy v Gíze nejsou jediné svého druhu v Egyptě. Okraj pouště mezi Gízou a asi 80km jižněji ležícím Majdúnem lemuje více než 30 pyramid z doby Staré a Střední říše. V době antického Řecka se počítaly pyramidy mezi sedm divů světa. První klasické pyramidy dal postavit Snofrev (Snofru), zakladatel 4.dynastie. Jeho syn Cheops postavil v Gíze (asi 2650 př.Kr.) vůbec největší pyramidu. Rozměry pyramidy jsou 230x230x146 m (dnes 137m). Stavba trvala 20 let a stavělo ji asi 20 000 dělníků. Ke stavbě bylo použito přes 2 miliony opracovaných kamenných bloků .Nejmenší z nich váží 2,5 tuny, největší 400 tun. Dolní část je obložená granitem, horní vápencem. Vchod na severní straně je zastřešen příčnými kamennými deskami a zůstal skryt až do středověku. Do hrobky se vstupuje dírou o několik metrů níže, která zůstala po vykradačích hrobů. Pohřební komora je ve výšce 43m. Je obložena růžovým granitem, granitový sarkofág je šedohnědé barvy. Nad pohřební komorou je pět odlehčovacích komor. Mumie krále nebyla nikdy nalezena.

Chefrenova pyramida (syn Cheopse) je vysoká 136m a zaujímá plochu 210x210m. U špičky je dobře zachovalý plášť z vápencových desek. V otevřené šachtě v předsálí odryli archeologové proslulou sedící postavu faraóna s Hórovým jestřábem. Socha Chefrena byla jednou z 23 velkých plastik, které zdobily sloupový sál. Mykerinova pyramida (syn Chefrena) má strany základny 102x104m a její výška je 66m.Vzestup významu slunečního kultu v době 4.dynastie způsobil, že si Mykerinos nechal postavit mnohem skromnější hrobku. V roce 1837 objevili archeologové při otevření pohřební komory zbytky mumie, které jsou tělesnými ostatky krále. My jsme sice mumii neviděli, ale navštívili jsme pohřební komoru hluboko pod zemí pyramidy, kde byla mumie krále nalezena. A byl to velký zážitek!!!. SFINGA Kamenná socha s tělem lva a s lidskou hlavou střežila sluneční chrám na východním rohu celého komplexu pyramid a kultovních staveb. Je vytesaná do skály, má délku 57m a výšku 20m. Mezi tlapami obrovské postavy stojí granitová stéla snu faraóna Thutmose IV. Král 18.dynastie (1401-1391 př.Kr.) na ní vypráví o snu, který měl jako princ, když odpočíval ve stínu sfingy. Sluneční bůh Atón, který prý byl tehdy do sfingy převtělen, slíbil princovi království, když odstraní ze sfingy nánosy písku. Stáří sfingy je zahalen tajemstvím. Původní předpoklad egyptologů, že byla sfinga vybudována kolem r.2500 př.Kr., kdy v Egyptě panovalo vyprahlé sucho jako dnes, koliduje s nálezem silně erodovaného trupu sfingy. Vědci se kloní k názoru, že erozivní změny byly způsobeny silnými dešti, které se vyskytovaly v Egyptě zhruba v období 15 000 až 7 000 let před Kristem

KÁHIRA A EGYPTSKÉ MUZEUM Káhira je největším městem Afriky a duchovním centrem celého arabského světa. V r.1969 slavilo město tisící výročí svého založení. Údaje o počtu obyvatel se pohybují od 13 do 15 miliónů. Hustota obyvatel se v chudých okrajových čtvrtích pohybuje až 100 000 obyvatel na čtvereční kilometr. Střed moderní Káhiry tvoří náměstí Majdán at-Tahrír, v jehož severní části je budova Egyptského muzea. Vstup do této jedinečné sbírky umění starého Egypta doplňuje hezká zahrada se staroegyptskými sochami a vodní nádrží. V ní jsou symbolické rostliny faraónů: lotos a papyrus. Sbírky muzea obsahují na 120 000 předmětů. V přízemí jsou vystaveny exponáty sochařského a kamenického umění během pěti tisíciletí. V prvním patře jsou vystaveny mumie slavných králů, jako byl Ramses II. a jeho otec Sethi I. Nejdůležitější sbírka je Tutanchamonův poklad, který pochází z hrobky z Údolí králů. Tutanchamon, jehož jméno znamenalo „Živoucí Amonův obraz“, byl synem Amenothepa IV. (Achnatona), kacířského faraóna, který zavedl kult jediného slunečního boha Atona. Tutanchamon, původně nazývaný Tutanchaton, žil na dvoře v Amarně, novém hlavním městě, které založil jeho otec. Vládl v letech 1333-1324 př.Kristem, oženil se velmi mladý a podle názoru anatomů zemřel v devatenácti letech. Okolnosti jeho smrti nebyly objasněny. Celkové množství nalezených vzácných předmětů je 3 500.V muzeu je jich vystaveno 1 700.

TUTANCHAMONUV POKLAD Hrobka Tutanchamona byla objevena v Údolí králů v r.1922 Howardem Carterem. Byla to první a dosud jediná královská hrobka, která byla nalezena téměř nedotčená. Dva pokusy o vyloupení skončily bez vážných následků. Vyprazdňování hrobky trvalo několik let, hlavní exponáty jsou vystaveny v egyptském muzeu v Káhiře. V pohřební komoře hrobky byl ponechán sarkofág z červeného křemence, ozdobeného na rozích podobami čtyř ochranných božstev s roztaženými křídly: Nebthet, Eset, Selket a Neit. Mumie krále byla ponechána na sarkofágu v největší ze 4 rakví. Vstup do galerie s Tutanchamonovým pokladem střeží dvě dřevěné, pozlacené sochy v životní velikosti, černě malované. Byli to strážci králova „ka“ v hrobce a stáli před vchodem do pohřební komory. Královský trůn je z vyřezávaného dřeva, pokryt zlatou folií a ozdoben polodrahokamy. Na zadní desce je králova manželka Achnesenamon, stojí před faraónem. Nad nimi sluneční kotouč Atóna. Schránka na kanopy (vnitřnosti krále) je z pozlaceného dřeva. Nejznámější exponáty pokladu jsou: posmrtná zlatá maska krále, vážící 10 kg a třetí ze čtyř rakví z ryzího zlata s váhou 110 kg. Na všech rakvích král svírá odznaky královské moci-žezlo (heka) v levé ruce a důtky (nechacha) v pravé. Z králova čela vyvstává kobra a supice, odznaky vadžet a nechbet-dvou ochranných božstev Dolního a Horního Egypta.