4.9.2024

Boubín

Boubín (1362 m n. m.) (německy Kubani, Kubany) je hora v Boubínské hornatině, pátý nejvyšší vrchol české části Šumavy a třetí nejvyšší v Jihočeském kraji. Je 16. nejvyšší horou ležící uvnitř území ČR (tj. mimo státní hranici) a nejvyšší takovou horou na Šumavě a v Jihočeském kraji.

Nachází se 3,5 km východně od Kubovy Hutě, vrcholová část náleží katastrálnímu území Včelná pod Boubínem, části obce Buk (okres Prachatice). Oblý masív Boubína tvoří spolu s ostře tvarovaným Bobíkem (1264 m n. m.) charakteristickou siluetu Šumavy viditelnou i ze značně vzdálených míst.

Masiv Boubína je tvořen především horninami moldanubika – migmatity a pararulami. Boubín patří k českým horám či vrchům, které pro svou dominantní polohu v krajině odedávna poutaly pozornost obyvatel širokého okolí, a byly proto obestřeny nejrůznějšími mýty a pověstmi a zejména za rozmachu národního obrození v 19. století se staly památnými horami.

Původ jména

České jméno hory (ve tvaru Bubyn) je doloženo v latinské listině z roku 1398 a znamenalo Búbův (Boubův) vrch. Německé obyvatelstvo nazývalo horu Kuboberg (poprvé doloženo v roce 1728) podle osady Kubohütten (Kubova Huť) založené v 16. století. V 19. století byl německý název uměle pozměněn na Kubany ve smyslu hora Kubanova.

Historie

Stáří Boubínského pralesa se odhaduje na 12 000 let a v minulosti měl prales i hora mnohá využití. V 19. století se Boubín používal především ke splavování dřeva a vedly tudy pašerácké stezky. V roce 1833 byla pro umožnění plavby dřeva z boubínských lesů do sklárny v Lenoře vybudována na jižním svahu Boubína (2 km od vrcholu, v nadmořské výšce 925 m) splavovací nádrž na Kaplickém potoce zvaná Boubínské jezírko. Svému účelu sloužilo ještě v roce 1957.

Hlavní zásluhu na vyhlášení Boubínského pralesa rezervací v roce 1858 měl schwarzenberský lesmistr Josef John, na jehož počest byl na Srním vrchu (1 km západně od vrcholu Boubína, v nadmořské výšce 1296 m) postaven pomník Johnův kámen označující trojmezí tří bývalých polesí – Zátoň, Kubova Huť a Včelná.

Rozhledna

Od listopadu 2004 je na vrcholu znovu vybudovaná dřevěná rozhledna, vysoká 21 m, nabízející znamenitý rozhled na celé panorama Šumavy a Šumavského podhůří (Libín, Kleť, Chlum, Bobík, Smrčina, Plechý, Stožec, Třístoličník, Luzný, Černá hora, Poledník, Křemenná) na jedné straně a do nitra Čech (Vimperk, Brdy, JE Temelín, Hluboká nad Vltavou) na straně druhé.

Za dobré viditelnosti lze spatřit Alpy, zejména nejbližší Severní vápencové Alpy (např. charakteristické trojvrší Dachstein, či ze severu velmi špičatě se jevící Watzmann). Jedná se o druhou nejvýše položenou rozhlednu v Česku a nejvýše položenou rozhlednu v Jihočeském kraji.

Dřevěná rozhledna Boubín se nachází na stejnojmenném vrchu, uprostřed Národní přírodní rezervace Boubín, tzv. Boubínského pralesa.

Na vyhlídkovou plošinu vede 109 schodů a volně přístupná rozhledna poskytuje nádherný výhled - na západě a severu uvidíte Šumavu, Středočeskou pahorkatinu a město Vimperk. 

Chalupská slať

Chalupská slať (německy Großer Königsfilz) je rašeliniště přechodného typu mezi údolním a horským vrchovištěm. Nachází se v katastrálním území Svinná Lada, zhruba 1 km severně od Borových Lad, v nadmořské výšce 900–950 m. Rozloha slati je 137 ha. Náleží do I. zóny Národního parku Šumava. Slať je zpřístupněna naučnou stezkou, která vede po 260 metrů dlouhé poválkové cestě. Na okraji se v minulosti těžila rašelina. Přes slať vedla tzv. „Kiliánova trasa“.

Borová Lada leží uprostřed šumavských plání v nadmořské výšce asi 900 m, mezi obcemi Horní Vltavice a  Kvilda. Nedaleko Borových Lad se stéká Černý potok s Malou Vltavou a vytváří tak Teplou Vltavu. Za obcí směrem na Horní Vltavici stávala kaplička sv. Anny s křížovou cestou, která byla v minulém režímu zničena, ale v roce 2006 se ji podařilo obnovit a vysvětit.

Zajímavostí tohoto místa je také unikátní návštěvnické centrum Bubo bubo se sovími voliérami Prohlédnout si můžete také zdejší pstruhovou líheň, vyrazit na procházku po naučné stezce Les anebo se rozhlédnout po okolí z Alpské vyhlídky. Můžete se vydat i do míst, kam se dlouhá desetiletí nesmělo, třeba k zaniklé obci Knížecí Pláně.