1.9.2024

České Budějovice

České Budějovice (v místním nářečí Budějce; německy Budweis, popřípadě Böhmisch Budweis) jsou statutární město v okrese České Budějovice a správní a kulturní metropole Jihočeského kraje. Leží v Českobudějovické pánvi na soutoku řek Vltava a Malše.

Historické centrum bylo roku 1980 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Ve městě sídlí Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a biskup římskokatolické českobudějovické diecéze.

Název města se odvíjí od staré osady Budivojovice. V průběhu věků výslovnost a transkripce jména mírně kolísala, přídomek České se začal objevovat v průběhu husitských válek, původně stejnou měrou v češtině i němčině (Böhmisch Budweis) a v čistě územním smyslu. Od poloviny 18. století, kdy kulminovalo národnostní pnutí a název začal být brán i z národnostního pohledu, však došlo k diferenciaci: zatímco čeština dále používala České Budějovice, u Němců převážilo jméno bez přídomku, tedy Budweis (záměna nehrozila, Moravské Budějovice jsou německy Budwitz). Tento stav už přetrval navzdory tomu, že v roce 1920 československé úřady za oficiální jméno města vyhlásily České Budějovice. Za protektorátu bylo oficiální jméno naopak pouze Budweis v němčině a Budějovice v češtině.

Původ města

Na území budoucího centra města archeologové doložili lidskou přítomnost již v období 1800 až 1500 před naším letopočtem. Na dnešním Piaristickém náměstí existovalo v raném středověku pohřebiště, tedy asi i sídliště.

Počátkem 13. století vznikla osada Budivojovice, pojmenovaná dle Budivoje ze Železnice, dvořana českého krále Přemysla Otakara I. a nejvyššího dvorského sudího.

Další důležitou osadou na území dnešních Budějovic byly Stradonice (zhruba dnešní Rožnov). Staly se prosperující obcí díky staré obchodní cestě z Lince. Stradonice patřily Vítkovcům (Rožmberkům), nejmocnějšímu jihočeskému šlechtickému rodu. Existují náznaky, že Vítkovci z osady chtěli vybudovat město. To se ale vůbec nelíbilo královské moci. Ta cítila, že potřebuje na jihu Čech svou základnu a protiváhu Vítkovců. Tuto roli do té doby plnily jen nedostatečně královský hrad Zvíkov a město Písek.

Město České Budějovice nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265. Obvykle uváděným datem založení je 10. březen (den, kdy dominikáni převzali parcelu pro stavbu nového kláštera). Lokaci a projekci města provedl králův rytíř a zvíkovský purkrabí Hirzo z Klingenbergu. Ve městě patrně krátce existoval, nebo spíše měl existovat královský hrad.

Přemysl Otakar II. staveniště nového města osobně navštívil 11. června 1265. Sepsal zde zakládací listinu kláštera v Melku a uvedl do ní „apud Budebins“. Jde o první písemné zaznamenání jména města. Toto jméno město převzalo od původní osady Budivojovice, kterou král vyměnil s Budivojovým synem Čéčem za Hlubokou a Velešín.

Základní funkci, tedy potlačit vítkovský vliv na jihu Čech, město po většinu času zdatně plnilo, což bylo důvodem několikasetletého nepřátelství mezi budějovickými měšťany a Vítkovci, které pouze v průběhu husitských válek potlačil společný mocný nepřítel – husité. Vítkovci založení města skutečně nesli těžce. Roku 1278 ho dobyli a zapálili, pod velením Ojíře z Lomnice. Dalšího roku do něj vtrhl další Vítkovec Záviš z Falkenštejna. Napětí mezi trůnem a Vítkovci zmírnil až král Václav II. Ten dal městu prvního a dědičného rychtáře, byl jím mincmistr Klaric. Za jeho správy již ve městě žilo 4000 lidí. Osidlovali ho jak česky, tak německy mluvící. Klaricové byli dědičnými rychtáři až do 15. století. Měli italský původ a do Budějovic přesídlili z Kutné Hory.

Velmi silný vztah k městu měli Lucemburkové, kteří na český trůn usedli roku 1310. Král Jan Lucemburský Budějovice navštívil v letech 1318 a 1336. Jeho syn Karel IV. si Budějovice vyloženě oblíbil a učinil z nich časté místo svých diplomatických schůzek. Pobýval zde například celý měsíc na jaře 1351 a u té příležitosti městu udělil významná privilegia (mílové právo, jarmareční právo, osvobození od mýta), která se stala základem hospodářské prosperity zdejších měšťanů v příštích několika staletích. Zajímavostí je, že během celého pobytu byl Karel ochrnutý, patrně v důsledku zranění z turnaje, a byl přenášen na nosítkách. Další Karlovy významné pobyty ve městě spadají do let 1361 a 1364. Při tom druhém zasáhl i do podoby města. Nebyl spokojen s podobou budějovického náměstí a nařídil zrušit masné i chlebné krámy. Zbourány musely být rovněž domy uprostřed náměstí a rynek nařídil král vydláždit. Celkem byl Karel ve městě šestkrát. Spolu s Pískem šlo o jediné jihočeské město, které navštěvoval. Naposledy pobýval Karel IV. v Českých Budějovicích v květnu 1378, půl roku před svou smrtí.

Během husitských válek i po nich Budějovice upadaly kvůli neuspořádaným poměrům v zemi, které od nich odklonily obchodní cesty. Město zůstalo katolické. Dobyto husity nebylo, ačkoli v září a říjnu 1420 táboritské vojsko Jana Žižky na svém tažení proti Rožmberkům prošlo okolo něj. Nezaútočilo však.

V letech 1529–1531 se v Budějovicích čtyřikrát po sobě konal zemský sněm, který řešil vojenskou a finanční pomoc císaři proti Turkům. V letech 1547–1577 byla postavena Černá věž. Stavbu inicioval Magistr Quirinus, který byl v letech 1553–1575 purkmistrem města. Další zemský sněm, se stejným tématem jednání jako v minulosti, se zde konal roku 1614. Tentokrát panovník Matyáš bydlel ve městě celý měsíc, tak moc o peníze, jež měl sněm uvolnit.

V barokní éře Budějovice získaly řadu svých dominant. V roce 1724 byla pro zásobování města užitkovou vodou postavena vodárenská věž s vodojemem. Roku 1727 byla dokončena Samsonova kašna. V letech 1727–1730 byla na jihozápadním rohu náměstí Přemysla Otakara II. vystavěna radnice, barokní přestavbou dvou gotických domů z 15. století. Jde o dílo rakouského architekta Antona Erharda Martinelliho, který podobu sídel jižních Čech ovlivnil i mnohde jinde, jako knížecí dvorní stavitel ve službách Schwarzenbergů.

Během napoleonských válek bylo město koncem roku 1805 obsazeno francouzským vojskem pod velením maršála Jeana-Baptista Bernadotte. Od prosince 1805 do ledna 1806 bylo obsazeno naopak bavorským vojskem.

V roce 1803 mělo 5815 obyvatel, ne o mnoho více než za přemyslovských časů. Z málo významného města se však v 19. století postupně stalo důležité centrum. Velkou roli v tom sehrálo vybudování železničního spojení, nejprve koněspřežné dráhy do rakouského Lince

Ustavení Československa 28. října 1918 se v Budějovicích obešlo bez problémů, k čemuž dopomohli českoslovenští legionáři a italská posádka ve městě.

V období první republiky získalo ve městě rozhodující slovo české obyvatelstvo. Tento stav trval až do okupace města jednotkami německého Wehrmachtu dne 15. března 1939. Okupační správa poté rychle zlikvidovala českou obecní samosprávu. Budějovické zastupitelstvo muselo ukončit činnost již 17. března. Vrcholné posty na městských úřadech ovládli budějovičtí a říšští Němci.

Na konci druhé světové války v březnu 1945 se Budějovice dvakrát staly cílem náletů amerického letectva, které značně poškodily město a způsobily velké ztráty na životech. V květnu německá posádka město bez boje vyklidila a přenechala je sovětským jednotkám.

Pamětihodnosti města

Masné krámy jsou vyhlášená restaurace a bývalý objekt k prodeji masa v Českých Budějovicích. Nacházejí se v Krajinské ulici č. p. 13 a jsou kulturní památkou České republiky.

Původní masné krámy v Českých Budějovicích byly postaveny zřejmě v prvních desetiletích 14. století na dnešním náměstí Přemysla Otakara II. (tehdejším Rynku). První písemná zmínka o nich pochází z 24. června 1336. Později byly přesunuty do dnešní Krajinské ulice a v roce 1554 byla pro ně postavena kamenná nárožní budova bazilikální dispozice s renesančním západním průčelím s ústupkovým štítem, která se zachovala dodnes.

Černá věž je stavba ze 16. století v centru Českých Budějovic u katedrály svatého Mikuláše. Rozhodnutí o stavbě věže, která měla sloužit jako strážná a hlásná věž, zvonice a v neposlední řadě jako symbol bohatství města, schválila českobudějovická městská rada v roce 1547 a ihned byly zahájeny přípravné práce. Vzhledem k nepříznivým hydrologickým poměrům v podloží musela být půda před položením základů zpevněna dubovými pilotami. Výstavba proběhla v letech 1549–1577. Základní kámen byl položen v roce 1550. Během výstavby byla postupně uváděna jména několika místních stavitelů – Hans Spatz, Lorenc, Vincenc Vogarelli. V roce 1573 byly zavěšeny první zvony.[1] V roce 1606 byla věž dodatečně vybavena hodinami.

Traduje se, že označení věže souvisí s velkým požárem Českých Budějovic v roce 1641, při kterém měl povrch kamenných kvádrů zčernat. Ve skutečnosti se označení Černá věž začalo objevovat až kolem roku 1890. Právě v 19. století opadaly poslední zbytky malované omítky a povrch kamenů zčernal, pravděpodobně v důsledku znečištění ovzduší rozvojem průmyslu a spalováním uhlí.

Náměstí Přemysla Otakara II. je centrální veřejné prostranství v historickém středu Českých Budějovic. Téměř pravidelná čtvercová plocha náměstí má rozměry cca 133×133 m. Byla vytyčena okolo roku 1265 Hirzem a okolo ní byly vyměřeny parcely šířky kolem 8 m pro stavbu měšťanských domů. Náměstí bylo postupem času vydlážděno a byla na něm zbudována studna a popraviště (na jeho místě se dnes nachází bludný kámen). Nějakou dobu na něm stály i masné krámy, než byly z příkazu Karla IV. strženy a přemístěny do dnešní Krajinské ulice. V první polovině 20. století jezdily po krajních stranách náměstí též tramvaje. Poblíž severovýchodního rohu náměstí se nachází Černá věž a katedrála svatého Mikuláše.

V jihovýchodní části náměstí je v pravidelné keramické dlažbě oblý, cca 30 cm velký kámen s křížkem. Podle pověsti na tomto místě stával popravčí špalek. V roce 1470 nebo 1478 na něm bylo údajně popraveno 10 mladíků podezřelých z vraždy rychtáře. Současná pověst říká, že kdo překročí kámen v určitou hodinu, zabloudí.

Český Krumlov

Český Krumlov (německy Bóhmisch Krumau) je město v Jihočeském kraji v okrese Český Krumlov, 22 km jihozápadně od Českých Budějovic. Rozkládá se pod hřebenem Blanského lesa a protéká jím řeka Vltava. Jedná se o turistické a kulturní centrum jižních Čech. Středověké centrum města, které obklopuje meandry Vltavy, je od roku 1963 městskou památkovou rezervací a od roku 1992 je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 2003 bylo městskou památkovou zónou vyhlášeno předměstí Plešivec (jižně od historického jádra).

V minulosti byl Český Krumlov sídelním městem mnoha mocných českých rodů – Vítkovců, pánů z Krumlova, Rožmberků, Eggenbergů a Schwarzenbergů, které cíleně pečovaly o jeho výstavbu a reprezentativní charakter. Český Krumlov byl zároveň hlavním správním centrem Rožmberského dominia a do roku 1918 i Krumlovského vévodství a Dominia schwarzenberského.

Jméno Krumlov pochází z německého Krumme Aue (česky křivý luh), což odkazuje na polohu města mezi esovitými zákruty řeky Vltavy. Z podobného keltského základu kamb je mimo jiné odvozen i název rakouské řeky Kamp, na které leží město Krumau am Kamp, jehož název taktéž pochází z obdobného starohornoněmeckého krump. V první dochované zmínce z roku 1253 je Krumlov označován jako Chrumbenowe, na latinských listinách pak nese jméno Crumlovia nebo Crumlovium. Také býval používán název Krumlov nad Vltavou. Přídomek Český se začal ke jménu města připojovat již v roce 1439, aby se jasně odlišil od Moravského Krumlova. V německém jazyce se název Böhmisch Krumau v minulosti příliš nepoužíval, jelikož nemohlo dojít k záměně s Krumlovem na Moravě (německy Kromau). Oficiálně se však název Český Krumlov používá až výnosem Ministerstva vnitra z 30. dubna 1920.

Pamětihodnosti města

Zámek Český Krumlov je po Pražském hradě druhý nejrozsáhlejší zámecký areál v ČR. Původně gotický hrad byl přestavěn zejména v období renesance za vlády Viléma z Rožmberka. První přestavba v barokním slohu se odehrála v 17. století za vlády vévody Jana Kristiána I. z Eggenbergu, avšak kompletní a zároveň poslední významná přestavba, která dala komplexu jeho současnou podobu, proběhla za vlády Josefa I. Adama ze Schwarzenbergu, který nechal vystavět jak dnešní zámecké divadlo, tak i jedinečný Plášťový most. Jednou z rarit Českého Krumlova jsou i hradní medvědi, kteří jsou chováni od dob Rožmberků v hradním příkopu mezi I. a II. nádvořím.

Zajímavostí na krumlovském zámku je chov medvědů. Má tradici starou přes 400 let. Poprvé se medvědi v Krumlově objevili v 16. století. Jejich chovem chtěli Rožmberkové demonstrovat svůj údajný původ a příbuzenství s římským rodem Orsiniů. V hradním příkopu mezi I. a II. nádvořím je jejich chov doložen až po roce 1700 a s určitými přestávkami se tam chovají dodnes (ale má být z důvodu ochrany zvířat zrušen).

Vnitřní město je centrální městská část se spolu přiléhajícím Ostrovem, jež je zcela obklopena meandrem řeky Vltavy. Spojení s ostatními městskými částmi zajišťují tři mosty – Lazebnický most, most Dr. Edvarda Beneše, most Na Horní bráně; a tzv. Jelení lávka. Systém ulic s pravidelným náměstím je téměř nezměněn od doby svého založení.

Latrán, kdysi samostatné město, je další historická čtvrť za řekou, severně od Vnitřního města, v podhradí zámku, ke kterému ve středověku správně náležela. S Vnitřním městem je spojen dřevěným Lazebnickým mostem a i zde nalezneme velké množství menších gotických domů. Při čtvrti leží i bývalá městská část tzv. Neustadt, dnes ulice Nové Město, kde bylo archeologickými výzkumy prokázáno nejstarší lidské osídlení ve městě z 5. tisíciletí před naším letopočtem.

Otáčivé divadlo

Otáčivé hlediště v Českém Krumlově je originálně řešené hlediště přírodního plenérového divadla, umístěné v zahradě českokrumlovského zámku. Jeho historie sahá do roku 1958, kdy jej prosadil v Čechách naturalizovaný scénograf lotyšského původu Joan Brehms (1907–1995) společně s tehdejším režisérem Jihočeského divadla Ottou Haasem. S myšlenkou, jak pomocí otočného hlediště proměnit scénický prostor, odstranit omezující kukátkový rámeček a objevit tak nový jednotný divadelní prostor, který by již striktně nerozděloval prostor diváka,

V roce 1958 v rámci plenérového Jihočeského divadelního festivalu zde byla malá dřevěná točna s kapacitou kolem 60 diváků, poháněná lidskou silou. Již následující rok čekala na návštěvníky nová točna. Ta uvezla 400 diváků, kteří zde mohli vidět představení, které je s otáčivým hledištěm spojováno dodnes – Jiráskovu Lucernu s hudbou Bohuslava Martinů. V Evropě to bylo první otáčivé divadlo, které bylo uvedeno do provozu.

V roce 1994 bylo vybudováno technicky vyspělejší otočné hlediště, vyrobené podnikem Škoda Plzeň. Čtyři elektromotory o výkonu 15 kW zajišťují oboustranně plynulý pohyb 650 tunového kolosu s průměrem základny 21 m, který umožňuje jedinečnou divadelní podívanou již pro 644 diváků.

Umístění divadla v barokní zámecké zahradě je dlouhodobě kritizováno organizací UNESCO, experti z této organizace doporučují jeho úplné přemístění mimo zámeckou zahradu. Pro nesplnění příslibu z roku 1992 na jeho odstranění hrozí Českému Krumlovu vyškrtnutí ze seznamu Světového dědictví UNESCO.

Představení Drákuly v provedení Jihočeského divadla. Nemrtvý démon hrabě Dracula opouští svůj hrad v Transylvánii, aby rozšířil své pole působnosti a našel ženu, jejíž portrét ho okouzlil. Nikdo netuší, jak nebezpečný je ten uhrančivý cizinec. Nikdo, až na doktora Van Helsinga. Základem inscenace je kniha Dracula od Abrahama „Bram“ Stokera (narozený 8. listopad 1847, v Dublinu, Spojené království Velké Británie a Irska – 20. duben 1912, Londýn) což  byl irský spisovatel a divadelní kritik.

Kniha byla vydána v roce 1897. Anglie v tomto roce slaví výročí vlády královny Viktorie. Země prosperovala, rozšiřovala svá práva občanů objevuje se politické reformy. Celá země se industrializovaná. Probíhá výstava londínského metra a městské kanalizace. Děj se odehrává 19 století Stocker čerpá ze zážitků své nemoci. Na dlouhou dobu u padal do spánku. Zdá se mu o vstávání upíra z hrobu. Probouzení ze smrti zkomponoval do příběhu staré legendy o Draculo vy převtělení Vlada III. Autor chtěl přiblížit lidem legendu o upírovi a ukázat sílu lásky a odolnost lidí zabrání zlu.