EKP

Máte načtenou starší verzi dokumentu! Pokud ji uložíte, vytvoříte tím novou aktuální verzi.

====== Teplotní třídy izolantů ======

[[termoplast:literatura|[5], [6]]]

Chemické reakce, jejichž kinetika vychází z rovnice ([[termoplast:tstarnuti#rov|rov.10]]), jsou obvykle hlavní příčinnou změn vlastností izolace v důsledku dlouhodobého působení vysokých teplot. Velmi důležité  změny, zejména elektrických a mechanických vlastností mohou však být i důsledkem změn relaxačních vlastností makromolekul případně jejich částí, nebo změn vazby na rozhraní plnivo - pojivo. Významným  činitelem urychlujícím stárnutí izolace  je elektrické pole. Výsledkem všech těchto změn může být větší zhoršení vlastností izolace, než
by odpovídalo stupni degradace chemickými reakcemi probíhajícími při pouhém tepelném stárnutí.

Nejvyšší teplota (ve oC) pro kterou je ještě užití
izolačního materiálu vhodné ([[termoplast:literatura|[6]]])((Norma dává návod k použití mezinárodních norem v přiřazení tepelné třídy elektroizolačním materiálům nebo jednoduchým kombinacím takových materiálů (IEC 60216-1), elektroizolačním systémům (IEC 62114) a izolacím pro elektrická zařízení. Definuje základní pojmy, jako elektroizolační materiál, jednoduchá kombinace elektroizolačních materiálů, elektroizolační systém, tepelná třída, relativní index tepelné odolnosti, stanovený index tepelné odolnosti, kandidátský materiál a kontrolní materiál. Tepelné třídy označuje čísly rovnými nejvyšší teplotě ve stupních Celsia, pro které je elektroizolační materiál nebo systém vhodný.))

<html> <center> </html> 
<BOOKMARK:ate><BOOKMARK:rte>
^ [[slovnik:start#rte|RTE]] nebo [[slovnik:start#ate|ATE]] ^ Tepelná třída ^ Předchozí značení ^
| < 90 | 70 | |
| > 90 - 105 | 90 | Y |
| > 105 - 120 | 105 | A |
| > 120 - 130 | 120 | E |
| > 130 - 155 | 130 | B |
| > 155 - 180 | 155 | F |
| > 180 - 200 | 180 | H | 
| > 200 - 250 | 200 | 
| > 220 - 250 | 220 |
| > 250 | 250 |

~~Tab.#~~ Tepelné třídy izolantů ((Tyto údaje jsou teploty, které by měl reálný materiál dlouhodobě "snést". Nejedná se tedy o skutečné povolené oteplení elektrotechnického výrobku. To závisí na dalších faktorech provozního prostředí, které na výrobek (izolační systém) působí.))
<html> </center> </html>

Příklady různých teplotních tříd

90  (Y) Papír, dřevo, bavlna, hedvábí\\
105 (A) Impregnované tvrzené materiály třídy Y\\
120 (E) Tvrzený papír, tkanina v kombinaci s fenolickou pryskyřicí\\
130 (B) Skleněná vlákna, anorganický materiál\\
155 (F) Kompozitní materiál, slídový papír\\
180 (H) Silikonové pryskyřice\\
› 200 Materiál 100% vyroben z anorganických složek\\

K experimentálnímu vyšetřování životnosti organických izolantů se využívá urychleného stárnutí, při němž  se z poměrně krátkodobých namáhání odvozují  závěry o  očekávané době  života při  dlouhodobém působení  teploty v provozních podmínkách.

Aby bylo možné posoudit, kdy  materiál vlivem teplotního namáhání zestárnul je nutné nejdříve zvolit fyzikální veličinu, která se vlivem stárnutí významně mění (pozorovaný znak).  Dále je nutné vybrat kritérium zestárnutí, což je krajní velikost pozorovaného znaku, při jejímž dosažení je materiál již zcela nezpůsobilý. Může to být např. mechanická pevnost, ztrátový činitel, nebo v některých případech i elektrická pevnost.

K urychlení stárnutí se nejčastěji používá ohřátí materiálu na teploty vyšší než je odhadovaná teplotní třída. Zkouší se nejméně při třech různých vhodně zvolených teplotách. K napodobení provozních podmínek se izolant vedle teploty někdy současně namáhá elektricky nebo mechanicky.
<BOOKMARK:czi>
[{{:obr:5_caryst.jpg?nolink&200 |Obr. 1 Čáry stárnutí}}]Naměřené výsledky životnostních zkoušek se zpracovávají graficky. Nejdříve se vynesou čáry stárnutí, tj. grafická závislost průběhu hodnot pozorovaného znaku y v závislosti na čase při jedné (stálé) teplotě jako parametru. Experimentální údaje se vynáší
od výchozí hodnoty y0 až po zvolené kritérium
zestárnutí yk. Průsečík kriteriální hodnoty yk s příslušnou čárou stárnutí určuje doby t1, t2,
t3 pro teploty 1, 2, 3. Jestliže z takto získaných hodnot vyneseme do grafu závislost (~~rov.#~~):

<m 15> log t = f({1/{theta}}) </m>

získáme tzv. **čáru života** [[plasty:literatura|[2]]]. Extrapolací čáry  života do  provozních teplot  nám poskytne
možnost zjistit očekávanou dobu technického života izolačního systému. Nebo
naopak můžeme pro požadovanou dobu  života zjistit mezní teplotu, kterou by
měl izolační systém bez porušení spolehlivě snášet.

Z hodnot získaných při ověřování tepelné odolnosti se stanovuje:

* **Teplotní index** [[slovnik:start#ti|(TI)]] hodnota teploty ve oC odvozená z grafu tepelné odolnosti po 20 000 h. 
 * **Teplotní interval** [[slovnik:start#hic|(HIC)]] hodnota tepelného intervalu v kelvinech, která má za následek zkrácení koncového bodu pro TI na polovinu.

Hodnota HIC se zjišťuje z grafu tepelné odolnosti. Jedná se o graf,  ve  kterém zakreslují  výsledky a  měření při  zkoušce  tepelné  odolnosti  jako  logaritmus
doby    pro    dosažení    specifikovaného    koncového    bodu    oproti    převrácené    hodnotě
termodynamické (absolutní) zkušební teploty.

[{{:obr:6_02.jpg?direct&400| ~~Obr.#~~ Graf tepelné závislosti (▼ odhad teploty pro 20 000 h, ▲ odhad teploty pro 10 000 h [[termoplast:literatura|[5]]]}}]

<html> </center> </html> 
[<8>]

Komentář k úpravám

Poznámka: Tím, že editujete tuto stránku, souhlasíte, aby váš obsah byl licencován pod následující licencí: CC Attribution-Share Alike 4.0 International

EKP

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Nástroje pro stránku