Stránka je zamknutá

Tato stránka je právě zamknutá pro úpravy jiným uživatelem. Musíte počkat, než onen uživatel dokončí své úpravy nebo než tento zámek vyprší.
Právě zamknuto: 216.73.216.50
Zámek vyprší: 2026/02/04 16:02 (15 min)
Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Další prostředky dočasné ochrany ======

[[docasna:literatura|[2]]]

===== Inhibitory koroze =====

Jsou to látky, které chrání kovy proti korozi tím, že buď pasivují povrch kovu, nebo že na něm vytvářejí velmi tenkou vrstvičku s ochrannými vlastnostmi. Podle toho se dělí na **pasivační** a **adsorpční**. Na povrchu výrobků chráněných pasivačními inhibitory nesmí dojít k poklesu koncentrace [{{:obr:12_11.jpg?direct&150  |~~Obr.#~~ Funkce kontaktního inhibitoru koroze }}]inhibitoru pod kritickou hodnotu, což může nastat přímým působením dešťové a mořské vody, nadměrnou kondenzací vodních par z ovzduší, nebo u vypařovacích inhibitorů přílišnou výměnou ovzduší nad povrchem výrobku v obalu. Inhibitory koroze se používají jednak jako aditiva do konzervačních prostředků, jednak samotně nebo v rozpouštědlech či na vhodných nosičích, např. na obalových materiálech.

Podle jiného kriteria, které úzce souvisí se způsobem aplikace, se inhibitory koroze dělí na inhibitory **kontaktní** (inhibitor chrání jen v místech, kde je dostatečná jeho koncentrace) a **vypařovací** (chrání nejen v přímém kontaktu s kovem, ale i tehdy, působí-li na kov pouze ovzduší obsahující potřebné množství par inhibitoru).

Základní představitelé inhibitorů jsou:
  * Dusitan sodný – kontaktní inhibitor pasivačního typu. Chrání ocel a litinu. V kyselém prostředí se rozkládá a nechrání. Používá se jako vodný roztok nízké i vysoké koncentrace (podle koncentrace chrání od několika dní do několika měsíců).
  * Benzoan sodný – kontaktní inhibitor adsorpčního typu. Chrání železné materiály. Je vhodný k ochraně výrobků s rovnými plochami.
  * Benzoan amonný - vypařovací inhibitor. Chrání ocel a kovy skupiny železa. K niklu, chrómu a hliníku se chová neutrálně, ostatní kovy nechrání. Aplikuje se aerosolováním.
 
V určitých případech nelze chránit kovové povrchy jiným způsobem než pomocí [[slovnik:start#V|VCI]]. Jsou to např. elektronické a elektrotechnické prvky a jejich kontakty, a to nejen pro skladování nebo přepravu, ale i za provozu v těch nejtvrdších podmínkách. Pro tyto účely byly vyvinuty tzv. VCI kapsle. VCI kapsle jsou vlastně přířezy z polyuretanové pěny, v jejichž středu je umístěn VCI koncentrát. Po umístění takové kapsle do uzavřeného prostoru, např. elektrického rozvaděče, se z koncentrátu uvolňují VCI páry a nastartuje se klasický ochranný protikorozní proces.

===== Destimulátory koroze =====
Destimulátory jsou látky, které mají schopnost vázat korozívní složky atmosféry. Aplikují se ve formě papírů nasycených destimulátorem (roztokem v ethanolu). Jako destimulátory se používají chlorid kademnatý, rtuťnatý, octan mědi. Používají se jako součást obalového materiálu.

Pomoci vypařovacího inhibitoryu koroze (VCI) je možné zajistit, aby součástky nebo výrobky z kovových materiálů byly vždy dodávány čisté, suché, bez klasických konzervačních prostředků a zároveň aby byly dostatečně chráněny proti korozi.



===== Vysoušedla =====
Vysoušedla jsou látky, které na sebe vážou vlhkost v uzavřeném prostoru (obalu, dutině výrobku). Relativní vlhkost tím poklesne pod kritickou hodnotu, takže koroze nemůže probíhat. Sorpční schopnost vysoušedel může dosáhnout až 35 % při 20 °C a 100 % relativní vlhkosti. Hlavní představitelé vysoušedel jsou silikagel((Silikagel (anglicky silica gel) je granulovitá, pórovitá forma oxidu křemičitého (<chem>SiO2</chem>) vyráběná synteticky z křemičitanu sodného.)) a dehydrosil.

[{{:obr:12_18.jpg?direct&250  |~~Obr.#~~ Ukázka vysoušedel}}]Silikagel je sklovitý a tvrdý granulát se stupněm čistoty 99 % <chem>SiO2</chem> (vztaženo na bezvodý granulát) s velkým specifickým povrchem. Velká plocha dává silikagelu mimořádně velkou kapacitu pro vázání vodní páry při vysoké adsorpční rychlosti. Bylo zjištěno, že silikagel má relativně velký specifický povrch (147 m<sup>2</sup>.g<sup>-1</sup>) a kationtovou adsorpční kapacitu (12 mmol/100 g). Silikagel s přídavkem kobaltové soli má modrou barvu, není-li jeho adsorpční schopnost vyčerpaná. Jakmile je nasycen vodou, zrůžoví. Silikagel se aplikuje ve volné formě, v papírových nebo textilních sáčcích, či jako náplň v uzávěrech.

Silikagel je k dispozici v několika modifikacích:

• Silikagel E – čirý\\
• Silikagel s indikátory (oranžový, modrý)\\
• Silikagel M vysoceporézní (80 – 100 % RV)\\
• Silikagel Plus (0 - 40 % RV, pro kovy)\\
• PROSorb (40 - 60 % RV, pro kombinovaný materiál)


Dehydrosil((Jedná se o reziduální jílovitou horninu, která má velmi dobrou sorpční vlastnost. Je to plastická hornina s vlastnostmi, které jí umožňují bobtnat. Chemické i minerální složení horniny je velmi proměnlivé a závislé na vzniku ložiska. Nejvýznamnější částí horniny je [[https://cs.wikipedia.org/wiki/Montmorillonit|Montmorillonit]].)) je vysoušedlo, využívající vysokou sorpční schopnost vybraných druhů bentonitů. Je určen zejména pro obalovou techniku k ochraně výrobků proti korozi. Používá se k odstranění vzdušné vlhkosti uvnitř obalu, při lodní přepravě nebo při dlouhodobějším skladování zboží, vyžadujícího suché prostředí. Dehydrosil je vhodný pro jednorázové použití. Ekologická nezávadnost a inertní povaha tohoto vysoušedla umožňuje jeho likvidaci prostřednictvím komunálního odpadu.

Účinek vysoušedla je dán jeho sorpční kapacitou – maximálním množstvím vlhkosti, kterou je schopno 100 g vysoušedla absorbovat do nasycení [[docasna:literatura|[6]]]. Sorpční kapacita dehydrosilu je 14 (při 54 % absorbuje 100 g dehydrosilu 14 g vody) Potřebné množství vysoušedla (~~rov.#~~):

<m 15>  m = m_1 + m_2 + m_3  </m> 
 


kde **m<sub>1</sub>** -  hmotnost vysoušedla potřebná k absorpci vzdušné vlhkosti uzavřené v obalu během balení, **m<sub>2</sub>** - hmotnost vysoušedla potřebná k absorpci vzdušné vlhkosti vložené do obalu hygroskopickým dodatečným materiálem, **m<sub>3</sub>** - hmotnost vysoušedla potřebná k absorpci vzdušné vlhkosti pronikající obalem v průběhu přepravy a skladování.

V případě nepropustných obalů bez lze rov.1 upravit do tvaru :

  
<m 15>  m =1,4.m_1  </m> 
 

Hodnotu m<sub>1</sub> zjistím ze vztahu ~~rov.#~~:

 
<m 15>  m_1 = V{{varphi_ob - varphi_lim}/C_lim }  </m> 
 

kde **φ<sub>ob</sub>** - relativní vlhkost vzduchu uzavřeného do obalu, **φ<sub>lim</sub>** - maximální přípustná relativní vlhkost vzduchu uvnitř obalu
(přípustné hodnoty φ<sub>lim</sub> 40, 50 a 60% podle citlivosti balených výrobků ke korozi), **C <sub>lim</sub>** - sorpční kapacita vysoušedla při maximální přípustné relativní vlhkosti vzduchu v obalu.

Silikagel neznečišťuje životní prostředí a díky svým vlastnostem se lehce ekologicky likviduje. Regenerací je možno dosáhnout vysokou hospodárnost. Doporučené regenerační teploty se pohybují kolem + 200 °C.

Vysoušedla lze regenerovat zahřátím na vyšší teplotu. Konkrétně bentonit nad 150 °C a silikagel  maximálně 120 °C tak, aby se všechna voda z vysoušedla uvolnila. Dobu potřebnou k regeneraci lze poznat podle poklesu hmotnosti - dokud hmotnost klesá, dochází k vypařování vody, jakmile se už nemění, vysoušedlo už neobsahuje žádnou vlhkost((U silikagelu s indikátorem lze stupeň vysušení kontrolovat změnou barvy.)).




[<8>]
EKP

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Stránka je zamknutá

Nástroje pro stránku
