EKP

Prach se dostává do ovzduší jednak kinetickou energií svých částic, kterou získaly při tříštění, lámání, drcení, mletí a pod., nebo zvířením a unášením přirozeným nebo vyvolaným pohybem vzdušniny.

Rozptýlí-li se prach homogenně ve vzdušině, vytvoří s ní disperzní systém, který jako celek má vlastnosti plynu (prachový mrak, oblak). Takový systém nazýváme prašný aerosol a hovoříme o prašnosti (prašném ovzduší, prašném vzduchu apod.).

Účinky prachu na technická zařízení jsou jednak primární (např. zhoršený odvod tepla ze zaprášeného povrchu) a jednak sekundární (např. rozpustný prach zvyšuje povrchovou vodivost). Degradační působení prachu je do značné míry dáno vlastnostmi prachu a podmínkami za kterých ke zvýšené prašnosti dochází.

Proti degradačnímu působení prachu se bráníme úpravou prostředí, hermetizací, …

Prach může být příčinou korozního znehodnocení, nebo snížení funkčnosti zařízení v pouštních oblastech.

Pro lidský organizmus je nebezpečný poletavý prach PM10