Účelem klimatických zkoušek je prověřit odolnost výrobků (komponentů) zda jsou vhodné pro použití, skladování a přepravu v podmínkách vysoké, či nízké teploty, vysoké vlhkosti, v podmínkách nízkého tlaku vzduchu a zda odolávají rychlým změnám teploty okolního prostředí.
Účelem zkoušek korozních je porovnat odolnost výrobků (komponentů) obdobné konstrukce a provedení proti působení korozního prostředí (např. znečištěné SO₂). Zjišťovat projevy koroze kovových dílů, jejich slitin, kovových i organických povlaků, ale i znehodnocování nekovových dílů působením solim Od roku 1964 bylo ověřování elektrotechnických výrobků ve ztížených klimatických podmínkách povinné [1].
Zkoušky klimatické:

• chladem
• teplem
• vlhkým teplem konstantním nebo cyklickým
• slunečním zářením
• teplo – vlhko
• mráz – teplo (šoková zkouška)

Korozní zkoušky:

• v atmosféře oxidu siřičitého
• solnou mlhou

Zkoušky odolnosti proti teplu a hoření:

• Zkoušky plastů a elektroizolačních materiálů – odolnost za tepla dle:
  • Martense,
  • Vicata,
  • HDT

• Zkoušky hořlavosti
• jehlový hořák
• plamenem – svislá a vodorovná pozice vzorku
• žhavou smyčkou