Některé materiály i technologie aplikované v elektrotechnické výrobě mají negativní dopad na životní prostředí. Většina klasických elektrotechnických technologií byla vyvinuta v období, kdy se hledělo jen na zajištění funkčnosti. Pro elektrotechnickou výrobu je charakteristický průnik různých oborů jejicž produkty si přizpůsobuje pro svou potřebu:

• Strojírenství
  • kovy se specifickými vlastnostmi (orientované plechy, …)
• Chemie
  • nové materiály, čisté chemikálie (PVC, …)
• Optika
  • světlovodné kabely
• Medicína
  • neuronové sítě,
• Fyzika a další přírodní vědy
  • supravodivost, nanovlákna.

V elektrotechnické výrobě se používají klasické výrobní procesy, ale i procesy speciální nebo upravené pro potřeby elektrotechniky:

• navíjení (vinutí točivých strojů)
• izolování (izolace strojů vn)
• svařování, pájení (pájení vlnou, pájení SMD)
• lisování
• obrábění
• galvanické procesy
• napařování, leptání
• litografie¹⁾ …

 Příklady ekologicky závadných technologii:

U galvanicky vyloučených kadmiových povlaků se oceňuje hlavně:

• dobrá ochranná účinnost proti korozi a stříbřitě bílý vzhled i po delší době expozice v agresivním prostředí,
• dobrá pájitelnost při užití neagresivních pájecích prostředků,
• dobré kluzné vlastnosti, malá objemnost korozních produktů (snadná demontovatelnost šroubových spojů),
• poměrně dlouhé zachování povrchové vodivosti,
• dobrá odolnost bimetalického spoje Cd-Al.

Vlastní kadmiování je jednoduché. Kadmium je ale karcenogení kov a je z elektrotechnické produkce direktivou RoHS vyloučen Vážné problémy jsou se zneškodňováním kadmia v odpadních vodách z galvanických procesů.

Na budící vinutí trakčních motorů jsou kladeny speciální technologické a konstrukční požadavky (izolace odolná vůči vysoké teplotě a požadavek na mechanické namáhání). Požadavky splňuje izolace na bázi azbestu. Dlouhodobým působením na plicní tkáň může asbestový prach vyvolávat těžké chorobné stavy (azbestozu).

Velice rozšířenou technologií v elektrotechnice je pájení. Při pájení se uvolňuje do ovzduší velké množství škodlivin, které mohou být inhalovány člověkem ve formě jemných aerosolů.