Elektrotechnická výroba má více jak stopadesátiletou tradici1)
V době vzniku prvních
elektrotechnických zařízení měl konstruktér a technolog pro realizaci elektrotechnického výrobku k dispozici
přírodní materiály (slídu, papír, azbest, celulózu). Z dnešního pohledu byly elektrotechnické
výrobky předimenzované. Bylo to dáno jednak materiálovou skladbou, z nichž byla
elektrotechnická zařízení vyráběna, a jednak nebyly ještě tak rozvinuté poznatky
o vlastnostech materiálů.
Vzhledem k tomu, že zařízení byla využívána v mírném pásmu a životní prostředí nebylo výrazně znečištěno, nebyly tyto skutečnosti překážkou při výrobě a užívání elektrotechnických zařízení.
Významným mezníkem ve výrobě elektrotechnických zařízení byla padesátá léta minulého
století. V tomto období nastupují do praktického využití nové typy materiálů (plasty)
a objevují se technologie zlepšující vlastnosti přírodních materiálů (např. zpracování slídy
papírenskou technologií). Prosazují se i požadavky na větší zatížení materiálů (vyšší teplotní třídy).
Zároveň jsou elektrotechnická zařízení ve větší míře provozována ve ztíženém
klimatickém prostředí, zejména tropickém.
Osmdesátá léta minulého století je období, kdy se začíná prakticky prosazovat elektronizace2)
. Elektronická zařízení se
stávají nedílnou součástí technických zařízení (např. kontrolují, řídí a regulují činnost
silnoproudých zařízení). To klade zvýšené požadavky na spolehlivost a životnost
elektronických zařízení. Shodou okolností v tomto období vrcholí v technicky vyspělých
zemích znečištění prostředí polutanty (síra) a elektronická zařízení jsou na korozní prostředí značně citlivá.
V současném období je na elektrotechnické zařízení a jeho výrobu kladen požadavek snížené
energetické náročnosti. Předpokládá se, že elektrotechnické zařízení bude vyrobeno z ekologicky nezávadných materiálů a pomoci šetrných technologií. Po skončení doby
technického života by měla být převážná část elektrotechnického zařízení recyklovaná.
S požadavkem ekologické nezávadnosti je spojena nutnost vyloučit materiály, i když
mají z elektrotechnického hlediska výhodné vlastnosti (např. azbest, kadmium a další).
Zajistit současné požadavky kladené na moderní technické zařízení znamená zvládnout celou řadu přístupů a technologických opatření. U elektrotechnického zařízení se jedná o velmi komplikovanou záležitost, neboť to se skládá z široké škály materiálů (kovů, izolantů, konstrukčních plastů, polovodičů, funkčních povlaků, atp.), zpracovaných rozličnými technologiemi.