Čistší produkce

Následující tabulka znázorňuje přístup k ochraně životního prostředí v jednotlivých dekádách minulého století:

60.léta - rozptyl Roztyl škodlivin.
70. léta - koncové technologie Jsou technologie převádějí znečištění z jedné složky životního prostředí do druhé, v níž by znečištění bylo možno lépe zachytit.
80. léta - recyklace Vracení výrobního odpadu zpět do technologického procesu
90. léta - čistší produkce

Důvody proč zavádět Čistší produkci (CP): 
 • přísnější legislativní požadavky v oblasti ochrany životního prostředí, 
 • zvyšující se ceny vstupních surovin a energií, 
 • vysoké investiční náklady na zavedení nových technologií,  
 • vysoká konkurence v regionálním i mezinárodním měřítku, 
 • vyšší nároky spotřebitelů či obchodních partnerů. 

Čistší produkce je vázána na zákon č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů.

Vedle legislativních předpisů lze čistší produkci velmi dobře využít při zavádění systémů environmentálního managementu a to jak podle ISO 14001, tak podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001.

Hlavní formy čistší produkce je na tomto obrázku:

Preferovaná pořadí:

Změna výrobních postupů 
 • změna surovin,
 • změna technologie,
Zpětné zpracování odpadů 
 • ve výrobním procesu, 
 • recyklace,

Příklady změny výrobního procesu nebo technologie:
• Využití zbytkového tepla metalurgický průmysl - využití „odplynů“.
• Čištění povrchů zdokonalení procesu oplachování.
• Čištění pomoci tuhého CO₂

Opakované použití:
• Třídění a opětovné využití ve výrobním procesu např. postupná filtrace vody při čištění celulózy

I. Krok (cíle a strategie projektu)

V prvním kroku se definují cíle: • Omezení produkce odpadu (požadavek zákona)
• Snížení objemu odpadu ukládaného na skládku

Pro dosažení cíle je nutné:

• Stanovit skutečné příčiny vzniku odpadu.
• Mít kontrolní a monitorovací proces.
• Určit manažera projektu.
• Zajistit finanční prostředky.

II. Krok (environmentální politika, plán odpadového hospodářství)

Druhý krok předpokládá, že podnik má environmentální politiku a plán odpadového hospodářství:¹⁾:

• Podnik má zavedený EMAS.
• O EMAS jsou informováni všichni zaměstnanci.
• V podniku existuje celková evidence vstupů a výstupů.

Na základě dostupných informací se stanovení potenciálu prevence:

• Určení nejvýznamnějších surovin.
• Určení nebezpečných látek a odpadů.
• Zvolení rozsahu sledovaných indikátorů.
Počet sledovaných surovin a odpadů se řídí rozsahem výroby

Údaje se zpracují v tabulkové formě - tabulka pro dvacet nejvýznamnějších surovin (Top Twenty1). tabulka pro dvacet nejvýznamnějších surovin obsahujících nebezpečné látky (Top Twenty2)

Tabulka pro dvacet nejvýznamnějších odpadů (Top Twenty3)

III. Krok (výchozí podklady a jejich hodnocení)

Třetí krok zahrnuje postup hodnocení významnosti surovin/odpadů:

Pro každou tabulku TopTwnty se zvolí 5 až 8 kriterii a přidělí se jim váha V_k.

Každému kriteriu se přiřadí hodnocení H_k vyjadřující skutečný stav v podniku.

Potenciál prevence sledované suroviny/odpadu

čím vyšší je P, tím vyšší je potenciál prevence sledované suroviny/odpadu

Na základě vyhodnocení Ptenciálu prevence se stanoví environmentální indikátor provedených opatření:

• Environmentální indikátor – ukazatel snížení zatížení životního prostředí po realizaci preventivních opatření.
• Snížení rizik na pracovišti (náhrada nebezpečných látek používaných ve výrobním procesu, zvýšení bezpečnosti práce).