Metodika laboratorních zkoušek spolehlivosti a životnosti je na obr 1 cílem těchto zkoušek jsou ověřování nebo určování technického života nebo spolehlivosti z hlediska uspořádání zkoušky v laboratorních podmínkách rozdělujeme tyto zkoušky podle namáhání průběhu a organizace namáhání může mít charakter komplexní nebo redukovaný stupeň namáhání může být jmenovité zvýšené nebo Mezní a forma namáhání může být sloučená postupující nebo stresová uspořádání fakturu v průběhu provozního namáhání si můžeme představit jako matici kde počet sloupců představuje dobu čas namáhání a jednotlivé řádky faktory které se vyskytují v průběhu určitého časového intervalu tato Matice je však pro modelování velmi rozsáhlá a musíme provést výrazné zredukování této matice čili vypustíme jste to matice tento model se nazývá komplexní voda namáhání je ale pro modelování v laboratorních podmínkách nepoužitelný neboť obsahuje celou řadu faktorů které nemusí být dominantní degradační charakter uvedenou maticí tedy musíme zredukovat na tak zvaný redukovaný model namáhání u kterého se vyskytují pouze v té časové ose jen dominantní degradační faktory příkladem takovéhoto redukovaného modelu je obrázek pokud jde o namáhání tak v podstatě můžeme volit průběhu zkoušky takzvané jmenovité namáhání namáhání které ve svou úrovni odpovídá reálným podmínkám v tomto případě ale není splněn základní požadavek to jest výrazné zkrácení trvání zkoušky proto se volí v průběhu těchto zkoušek zvýšené namáhání kde to namáhání je o něco vyšší než jmenovité to Míra zvýšení to namáhání musí vycházet z degradační ho procesu může to být třeba ondrův zákon nebo u teplotního namáhání nebo zvýšení tlaku ten z vodní páry vlhkostní zkoušek a podobně 3. Forma namáhání stupně namáhání je takzvané Mezní namáhání u kterého zvýšíme úroveň namáhání na mezním lézt na Mezní hranici při jejíž překročení by už docházelo ke změně degradační ho charakteru toto tato forma namáhání výrazně urychlí průběh zkoušky ale naráží se přitom na problém že jaká je ta Mezní Hranice je obtížné stanovit může se to provést pouze empirickým s ověřováním úrovně úrovně namáhání pokud jde o formu namáhání tak opět existují tři základní typy jak v průběhu laborat ním zkoušky provádět to
Důležitým krokem při formulaci laboratorních zkoušek je volba zkušebního souborů zde musíme rozhodovat o tom jaký výrobek jak bude výrobek V laboratoři napodobovat jestli to bude skutečný výrobek nebo to bude modelové v modelový vzorek který bude mít parametry výrobku za další musíme volit určité kritérium které bude určovat ukončenou činnost ukončil o funkci toho výrobku pokud jde o kritérium tak může to být kritérium destruktivní například elektrická pevnost to jest kritérium které jednoznačně určuje že výrobek ukončil v průběhu toho zkoušení svou funkci což ovšem dnešek případech není možné a musíme volit spíš kritérium destruktivní které vyjadřuje změnu vlastnosti v průběhu původnímu stavu v průběhu časového namáhání příkladem takovéhoto kritéria je vzorec a tak dále pokud jde o zkušební soubor tak aby výsledky mě měli statisticky vypovídající hodnotu musíme volit určitý počet vzorků jestli že to budou hotové výrobky skutečné výrobky tak připadá v úvahu technika výběru těch vzorků jestli že to budou modelové vzorky tak je to otázka výroby podobný vzorků avšak ani v tomto případě některé výrobky nemůžeme v té původní podobě použít například při životností zkouškách asynchronních motorů těžko budeme používat hotové statorové svazky kompakty protože do té zkušebních komor by se nám nedostali ve větším množství proto se používají takzvané motor ty které jsou na obrázku 1 nebo starty což jsou vlastně části statorového vinutí poslední často formulace zkušebního postupu je organizace organizace zkoušky daskot organizmu že probíhat bez dražování poškozených vzorků nahrazování poškozených vzorků nebo může zkouška probíhá do předepsaného počtu poruch či do předepsané doby do poruchy u spolehlivostní zkoušek tento tyto přístupy organizace popisují příslušné normy