====== Vlastnosti prachu ====== Prach má různé vlastnosti, které jsou určovány způsobem vzniku, chemickým složením, měrnou hmotností, tvarem částic a jinými okolnostmi. Podle chemického složení rozeznáváme organický prach (rostlinný, živočišný, syntetický např. ze dřeva uhlí, vlny, umělých hmot) a anorganický prach (např. z vápna, cementu, křemene, kovů, rud). Z technického hlediska je důležité rozlišení prachu na prach homogenní, to je takový, v němž všechny částice jsou stejného látkového složení (chemického, mineralogického). Dále prach nehomogenní, heterogenní, v němž se vyskytují částice různého látkového složení (např. částice rudy, vápence, koksu, různých oxidů atd.) a tedy i různé měrné váhy. S chemickým složením prachu souvisí, je-li rozpustný nebo nerozpustný, vodivý či nevodivý. ===== Chemické složení prachu ===== Přírodní prach v ovzduší obsahuje nejrozmanitější látky, které se v přírodě vyskytují. Složení technického prachu je dáno mechanizmem vzniku prachových částic. Obvykle je složení technického prachu méně rozmanité než přírodního. Převládají v něm většinou částice vzniklé rozmělňováním při určitém druhu technické činnosti. O to víc je ale nutné znát jeho chemické složení, neboť původ (podstata) prachu může být jednou z příčin degradační- ho působení. Prach z ovzduší v průmyslových oblastí obsahuje asi 50 až 70 % SiO2, 10 až 30 % Fe2O3, Al2O3, CaO, MgO. Složení je samozřejmě závislé na druhu výroby, druhu paliva a způsobu spalování a jiných okolnostech. V průmyslovém prachu se mohou vyskytovat tuhé částice anorganického původu (sloučeniny křemíku) i částice mající organický základ (textilní vlákna), nebo dokonce složky přírodního prachu (zrníčka pylu). ===== Měrná a sypná hmotnost ===== Prach má různou měrnou hmotnost, závislou na druhu tuhé látky, z níž vznikl, a různou sypnou hmotnost. Ta závisí jak na původní látce, tak na způsobu vzniku a tvaru prachových částic. U prachu musíme rozlišovat skutečnou měrnou hmotnost a zdánlivou měrnou hmotnost, tj. objemovou hmotnost částic prachu včetně pórů. ===== Rozsev prachu ===== Zkoumáme-li nějaké množství prachu, zjistíme, že zpravidla nejde jen o prachové částice stejné velikosti a tvaru, nýbrž o směs částic různé velikosti a tvaru a že frakce částic určité velikosti nejsou v různých druzích prachu stejné. Toto rozvrstvení prachových částic v prašné smě- si se nazývá rozsev (zrnění) a zjišťuje se tzv. síťováním. Hmotnostní podíly částic prachu různé velikosti se vynášejí do grafů nazývaných křivkami zrnění prachu (obr. 60.). ===== Měrný povrch prachových částic ===== Jednou z nejvýznamnějších vlastností prachu je velká rozvinutost povrchu částic v poměru k jeho vlastní hmotnosti. Tento poměr je tím větší, čím jsou částice prachu jemnější. U koloidně disperzních a molekulárně disperzních prachů (dýmů, kouřů) dosahuje až několik řádů. Velká rozvinutost a členitosti povrchu se projevují chemickou aktivností některých prachových částic, zejména z hlediska adsorpce plynů nebo urychlování reakcí (katalyzátory), výbušnosti, čiření, odbarvování kapalin a pod. S tvarem prachových částic a povahou jejich povrchu (povrchovými silami) souvisí smáčitelnost prachu, která je u různých prachů značně rozdílná. Např. prach z křemene, živce a podobných minerálů o zdánlivé měrné hmotnosti 2 až 3 g.cm3 se smáčí a pohlcuje kapalinou, i když jsou částice menší než 100 µm, kdežto prach z leštěnce olověného, o měrné hmotnosti více než 7 g.cm3 a prachy z jiných rud plavou na hladině při velikosti částic až 2000 µm. [<8>]