====== Teplotní degradace plastů ====== [[plasty:literatura|[2], [4]]] Při dlouhodobém vystavení polymerních materiálů účinkům teploty nad 60 ÷ 70 °C ((Teploty podstatně nižší, než při jakých nastává tepelný rozklad)) nastává teplotní stárnutí. Při tepelném stárnutí dochází ke změně molekulární, případně i nadmolekulární struktury polymerů a probíhají změny jak chemické tak i fyzikální povahy((Krátkodobý ohřev (např. při zpracování) zpravidla nevyvolá hlubší změny ve vlastnostech polymeru.)). Zvýšením teploty dochází u polymerů k jejich měknutí a případně k tání((Zesíťované polymery roztavit nelze)). Při dalším zvyšování teploty dochází již ke změně struktury polymeru, nastává jeho rozklad - degradace Z chemických procesů může probíhat síťování, oxidace, odbourávání polymeru či odštěpování substituentů. Z fyzikálním pochodům to jsou změny nadmolekulární struktury, mění se počet i velikost krystalů. Dochází k relaxaci napětí a vznikají hmotové ztráty vytěkáváním změkčovadel, stabilizátorů a jiných přísad. Jejich migrace z materiálu může proces teplotního stárnutí stárnutí urychlovat. Tyto unikají přímo do ovzduší, nebo migrují na povrch materiálu, kde ulpívají a tvoří souvislý film či tzv. vykvétání [[plasty:literatura|[1]]]. Každý polymerní materiál je použitelný v určitém teplotním rozmezí. Se stoupající či klesající teplotou se jeho vlastnosti mění v závislosti na typu polymeru a teplotě. U polymerů s lineárními řetězci jsou makromolekuly vzájemně vázány sekundárními vazbami, jejichž pevnost se stoupající teplotou významně klesá. Naopak u prostorově vázaných polymerů či polykondenzátů jsou makromolekuly vázány primárními vazbami, jejichž pevnost se v širokém rozsahu teplot nemění.
^ Polymer ^ Mezní teplota (°C) ^ |Polypropylen| 100 | |Fluoroplasty| 250 | |Polyvinylchlorid| 60 | |Polystyren| 80 | |Polykarbonáty| 130 | |Polyamidy| 80 - 120 | |Pryže z přírodního kaučuku| 70 | |Pryže z butadienového kaučuku| 80 | ~~Tab.#~~ Mezní teploty dlouhodobé použitelnosti polymerů [[plasty:literatura|[5]]].
Degradace polymeru je nevratný proces a probíhá podle tří schémat: některé polymery tzv. depolymerují, u jiných dochází k destrukci nebo k degradačnímu síťování. * **Depolymerace** – štěpení polymerů na nízkomolekulární látky, případně monomer, aniž by se měnilo jejich chemické složení (typické pro PMMA, PTFE, PS, PA-6 ad.). * **Destrukce** – rozštěpení libovolné vazby v řetězci, odštěpování nízkomolekulárních látek (např. vody, chlorovodíku, alkoholu), přičemž dochází ke změně chemického složení polymeru a k prudkému poklesu molární hmotnosti. Příkladem je např. polyvinylchlorid (PVC), který se rozkládá za vzniku chlorovodíku. * **Degradační síťování** – převládá nad štěpnými reakcemi, např. při tepelném stárnutí pryží nebo v závěrečné fázi destrukce PVC. [<8>]