====== Korozní činitelé ======

[[koroze:literatura|[2]]], [[koroze:literatura|[4]]]

===== Činitelé =====

V předcházejících úvahách jsme nepředpokládali, že by na rozvoj korozního děje mohly mít vliv vedle  kovu a korozního prostředí (roztoku) i jiné
faktory. V reálných podmínkách průběh korozního děje (korozní rychlost) závisí na mnoha dalších činitelích,  které mohou nejrůznějším způsobem ovlivňovat průběh korozních reakcí. Tyto činitele můžeme rozdělit na korozní **činitele  vnitřní**, související  s korodovaným  materiálem a  korozní činitele
vnější, závisející převážně na chemickém složení a fyzikálních vlastnostech
korozního prostředí.

Z vnitřních činitelů je to v  prvé řadě čistota kovu. Korozní odolnost
čistého kovu je dána jeho vlastnostmi, vyplývajícími z jeho polohy v periodické  soustavě. Různé  nečistoty, vměstky  i nehomogenity  struktury mohou
značně zrychlit rozvoj koroze. Příměsi, které tvoří se základním kovem tuhé
roztoky, jsou  z tohoto hlediska  méně nebezpečné než  slitiny se vzájemným
poměrem složek 1/8,  2/8 až n/8. Nerovnoměrné vylučování  příměsí u heterogenních slitin může  vést k rychlé korozi různých typů.  Záleží to na velikosti zrn a poměru vyloučených fází.

Samotná  korozní zplodina  výrazně ovlivňuje  průběh koroze.  Chemické
složení i struktura korozních zplodin záleží na charakteru korozního prostředí a reakčním mechanizmu jejich vzniku. Výsledkem mohou být rozpustné korozní produkty,  které jsou difuzí  transportovány od povrchu  kovu dovnitř
roztoku.  Na povrchu  kovu vzniká  vrstvička jiného  složení než je složení
roztoku (sraženina). Jestliže koncentrace primárních složek překročí součin
rozpustnosti s některou složkou roztoku,  dojde k vylučování tuhé fáze (tuhých korozních zplodin). Jednotlivé děje popisují následující rovnice (~~rov.#~~):


<WRAP center 50%> 
Me —-> Me<sup>2+</sup> + 2 e

1/2<chem>O2</chem> + <chem>H2O</chem> + 2 e ——> 2 <chem>OH-</chem>                      
</WRAP> 

Ionty kovu M<sup>2+</sup> při dosažení určité koncentrace reagují s <chem>OH-</chem> ionty za vzniku nerozpustného hydroxidu (~~rov.#~~):


<WRAP center 50%> 
Me<sup>2+</sup> + 2 <chem>OH-</chem> -> Me(OH)<sub>2</sub>                           
</WRAP> 

Vytváří-li se  během korozního procesu na  povrchu kovu homogenní nepórezní
vrstva, poklesne koroze na minimum (kov se stává korozně méně aktivní). Aktivita  respektive pasivita  kovu souvisí  s redox  potenciálem. V korozním
prostředí s vysokým redox potenciálem způsobuje nerozpustná vrstva pasivitu
kovu. Při dalším velmi značném zvýšení redox potenciálu dochází ale k opětnému růstu koroze<BOOKMARK:tpa> ([[slovnik:start#tpa|transpasívní koroze]]).

Charakter koroze závisí i na tom  jak a kde se usazují korozní zplodiny. Usazují-li se jen na určitých  místech, vede to k nerovnoměrnému koroznímu rozrušení povrchu.

Stav povrchu korodujícího kovu je dalším z vnitřních činitelů ovlivňujících charakter a průběh koroze. Obecně platí, že jemné opracování povrchu
zvyšuje korozní odolnost. U materiálu hrubě opracovaného je korozně aktívní
plocha zvětšená a takovýto materiál vykazuje větší náchylnost ke korozi.

Z **vnějších činitelů** rozhodujícím způsobem urychluje korozi složení korozního prostředí a mechanické namáhání, kterému je materiál vystaven. Základním stimulátorem koroze je korozně agresivní složka prostředí - **stimulátor koroze** (síra,  chlór, čpavek, dusík a další).  Vedle tohoto stimulátoru
to jsou parametry prostředí (teplota, vlhkost, pH atp.).

[{{:obr:4_22.jpg?nolink&150  |Obr.1 Závislost korozní rychlosti na pH prostředí}}]Vliv pH na  průběh koroze souvisí s druhem kovu  (obr.1.). U drahých
kovů je  zanedbatelný, u kovů jako  např. Zn, Pb nebo  Al se zvyšuje koroze
jak v zásaditém  tak i v kyselém prostředí. U železa,  niklu a dalších kovů
probíhá při vysoké a nízké hodnotě pH vodíková depolarizace a koroze roste, kdežto  v neutrálních  prostředích je  koroze pomalejší.

Při   současném    působení   koroze a mechanických vlivů může být korozní napadení mnohem intenzivnější než při odděleném působení obou vlivů.  Jde o jev, ke kterému  dochází  u  některých  materiálů v určitých korozních prostředích a nazývá se korozní  praskání. Může to  být napětí vyvolané vnějšími  silami, např. tvářením za studena, nebo namáhání únavová.


===== Rychlost =====

Pro technickou  praxi je potřeba  korozi kvantifikovat. Časový  průběh
koroze se vyjadřuje tzv. korozní rychlostí  **K**, která udává u rovnoměrné koroze buď změnu hmotnosti   **m**, nebo hloubku průniku koroze **h** za jednotku času  (~~rov.#~~, ~~rov.#~~):


      
<m 15>  K = {{Delta}m}/{tau}  </m>


<m 15>  K = h/{tau}  </m>

U oceli lze pro přibližný přepočet korozního  úbytku v  µm na  úbytek v  g.m <sup>-2</sup> použít vztah (~~rov.#~~):

<m 15>  m = 7,68 h  </m>
                         

[{{  :obr:4_67.jpg?nolink&150|Obr.2 Obecný tvar křivek časové závislosti koroze}}]Množství a různorodost faktorů ovlivňujících korozi znemožňuje jednoznačné stanovení korozní rychlosti.  Obecně lze časovou
závislost koroze vyjádřit některou z křivek
[{{:obr:4_68.jpg?nolink&200  |Obr.3 Průběh koroze při periodickém odprýskávání korozních zplodin}}]uvedených na obr.2. Lineární průběh je typický pro vznik neutrálních rozpustných zplodin, parabolický průběh pro vznik zplodin se stimulačním účinkem. Korozní  rychlosti s průběhem kubickým,  logaritmickým nebo recipročně-logaritmickým jsou charakteristické pro  korozi provázenou vznikem korozních zplodin s ochrannými  vlastnostmi. Dochází-li během korozního namáhání
k periodickému odprýskávaní  korozních zplodin, má průběh  koroze tvar znázorněný na obr.3.



[<8>]