Stránka je zamknutá

Tato stránka je právě zamknutá pro úpravy jiným uživatelem. Musíte počkat, než onen uživatel dokončí své úpravy nebo než tento zámek vyprší.

Právě zamknuto:
Zámek vyprší: 2025/10/24 08:53 (15 min)

Máte načtenou starší verzi dokumentu! Pokud ji uložíte, vytvoříte tím novou aktuální verzi.

====== Biodeteriorace ======

[[plisne:literatura|[2], [3]]]

[[slovnik:start#bd|Biodeteriorací]]((Biologická degradace není vyvolána antropogenní činností, ale má význam při exportu zařízení do tropických oblasti. Proto je zahrnuta do tohoto kurzu)) je míněna každá  nežádoucí změna vlastností technického
materiálu, která je způsobena životní činností nižších organismů. Organismy, které  působí negativně na materiály,  bývají označovány souborně jako biologičtí degradační činitelé, agresivní organizmy nebo biodeteriogeny.

Biodeteriogen je tedy organizmus působící biodeterioraci (biodegradaci). Za mikrobiodeteriogeny jsou pokládány agresivní bakterie a houby a za makrobiodeteriogeny můžeme označit některé druhy hmyzu, obratlovců a další
skupiny mnohobuněčných živočichů.

V procesu biologické degradace se uplatňuje biodeteriogen jako aktivní a materiál jako pasivní složka vzájemné koexistence. Znehodnocení materiálů biodeterogeny může mít charakter:
<BOOKMARK:fou>
**Mechanického poškození**, které může  být zásobeno snahou biodeterogenu využít technický materiál  jako zdroj potravy. Takto způsobené mechanické poškození může  být vratného i nevratného charakteru.

**Znečišťování povrchu**,  při kterém nemusí  docházet bezprostředně
k znehodnocování materiálu nebo funkčního prvku. Obvykle se projevuje jen omezenou použitelností (např. [[slovnik:start#fou|fouling]] lodních trupů společenstvy  mořských  organizmů),  nebo  zhoršeným  estetickým vzhledem (růst plísní pod krytem zařízení).

**Chemických procesů** které mohou projevovat jako:

* //asimilační// -  poškozovaný materiál je  hlavním zdrojem potravy biodeteriogenu. Z oblasti makrobiodeteriorace  lze do této kategorie zařadit  žíry termitů na dřevě. Prvotním symptomem na napadeném dřevě je sice mechanické poškození, ale dřevní hmota je současně pro termity hlavním zdrojem potravy.

* //disimilační// - biodeteriorace je sice vůdčím degradačním jevem, ale materiál není hlavním  zdrojem  potravy (prorůstání optik plísněmi).

Biodeteriorace je výsledkem děje, ve kterém lze rozlišit tyto etapy:

//Infestace// (v případě makrobiodeteriorace) nebo infekce (v případě mikrobiodeteriorace). Je to etapa, v níž  dochází k navození styku mezi biodeteriogenem a materiálem.

//Inkubace// je  fáze od infestace  (infekce) až do  období, ve kterém  se stanou projevy  biodeteriorace zjevnými, respektive. až  do doby, kdy dojde k technicky významnému poškození materiálu.

//Manifestace// je  fáze, v níž  jsou projevy biodeteriorace  jasně zjevné a představují technicky významnou degradaci.

Biodeteriogenese je dynamický děj, ve  kterém jednotlivé etapy na sebe
navazují plynule  a toto dělení  je často možné  uplatnit jen formálně.  Má však praktické dopady. Máme-li zabránit  škodám na materiálu (funkčním prvku, přístroji či zařízení), který se ocitl v exponovaném prostředí, aniž by byl preventivně chráněn proti biologické degradaci, je rozhodující, aby začínající  biodeteriorace byla  včas identifikována.  Důležité je  odhadnutí
pravděpodobného průběhu možno již ve  stadiu infestace (infekce) a to nejspíše podle výskytu biodeteriogenů a podle podmínek prostředí, nebo aby biodeteriorace byla rozpoznána alespoň ve stadiu rané inkubace.

Charakter  biodeterioorace je  dán vzájemným  působením biodetereogenu
a materiálu. Z tohoto pohledu je jiný mechanizmus degradace vyvolaný makrobiodeterogeny a jiný mikrobiodeterogeny.

===== Makrobiální degradace =====

Pro degradaci vyvolanou makrobiodeterogeny  je typické mechanické poškození materiálu. Největší skupinou  živých organizmů způsobujících znehodnocení tohoto typu je hmyz (Insecta). S jejich negativním působením se setkáváme hlavně v obalové technice. Tak např. Pilous černý (Calandra granaria) je schopen proděravět obaly z  polyethylenu až do tloušťky 100 µm a byly zjištěny případy,  že zničil i obalový  materiál kombinovaný z polyethylenu a 25 µm hliníkové folie. Tesaříci,  červotoči, krasci a další představitelé
dřevokazného hmyzu dokážou ničit i  jiné technické materiály (např. olověné pláště kabelů). Škody vznikají většinou náhodně. Zejména tehdy, jsou-li tyto materiály překážkou při vylézání  ze dřeva po dokončení larválního vývoje.

[{{ :obr:8_1_bio.jpg?nolink&200|~~Obr.#~~ Poškození můstkového kabelu potkany}}]V oblastech s průměrnou teplotou  > 10 <sup>o</sup>C jsou největšími škůdci dřeva všekazi (termiti).  Je známo přes 2 000  druhů termitů a většina  z nich se živí dřevem, ať již živým nebo  mrtvým. Dřevo je hlavní složkou jejich potravy. Ostatní  materiály které termiti  poškozují, jsou znehodnocovány  jen mechanicky. V  tropických oblastech existují  rostliny, které jsou  více či méně odolné proti  termitům. Z našich dřev jsou  všechna považována za neodolná. To je nutné vzít v  úvahu při balení zařízení do tropických oblastí.
Velká škodlivost termitů je dána jejich masovým výskytem.

Mezi obratlovci  (Vertberata) je řada druhů,  které mohou způsobit náhodné poškození technického zařízení. Jde o poruchy (např. zkraty) způsobené ptáky, plazy či ještěry. Vážnějšími škůdci technických materiálů, zejména plastických hmot jsou někteří hlodavci (Rodentia). Jsou to zejména krysy a potkani.  Poškozují polyvinilchlorid,  polyethylen, polyurethan, přírodní
a syntetické kaučuky a další materiály. Vesměs jde o mechanické poškození.

===== Mikrobiální degradace =====

Mikrobiální degradace může být vyvolána:

* houbami (jednoduché rostliny)
  * bakteriemi (jednobuněčné organizmy).

Na mikrobiální korozi technických materiálů se podílejí převážně houby (technicky plísně).  Plísně jsou bezchlorofylové saprofytické  nebo parazitické  rostliny. Jejich  tělo tvoří  stélka,
jež bývá obyčejně  vláknitá. Soubor houbovitých vláken (hyf)  vytváří podhoubí (mycelium).  Rozmnožování se  děje rozrůstáním  hyf
 a sporami, které  vznikají vegetativním způsobem  (nepohlavní   spory),  nebo  spájením
(pohlavní spory).

Hyfy zřetelně odlišené  od ostatních   se  nazývají konidiofory. Ty bývají jednoduché, nebo větvené. Na konci kondiofloru se  tvoří konidie které vyrůstají  buď přímo na konidioforu nebo na  zvláštních lahvicovýtých buňkách tzv. sterigmatech[{{:obr:8_2_bio.jpg?direct&200 |~~Obr.#~~ Kondifory  }}]. Často je kondiofor  na  konci  kyjovitě  zduřelý  v tzv. vesikul. Nejsou-li  pro plísně optimální  životní podmínky, nevznikají kondie a na  materiálu lze pozorovat pouze vlákna  mycelia.

Je známo na 10 000 druhů hub. Jen některé jsou technicky významné. Jako škůdci  materiálů přicházejí v  úvahu určité druhy  z čeledi Mucoraceae (např. druhy z rodu Rhizopus), z podtřídy hub vřeckvýtrusových hlavně druhy z  rodu Aspergillus, Penicillium, Chaetomium,  ze skupiny hub nedokonalých druhy z rodu  Cladosporium, Alternaria, Trichoderma, Monilia, Fusarium. V tab.1 jsou  uvedeny základní směsy  plísňových kultur včetně jejich účinků na materiály.

~~Tab.#~~ Základní plísňové kultury
</WRAP>

Plísně jsou v přírodě značně rozšířeny a lze je najít téměř všude, na
velmi kyselých substrátech i na  podkladu, který vykazuje vysoký osmotický
tlak. Velkým zdrojem plísní je  zemina. Příčinou plísňové kontaminace jsou
v tomto případě  prachové částečky, které  roznáší proud vzduchu.  Zdrojem
infekce mohou být hlodavci a hmyz. Velmi nebezpeční jsou roztoči, kteří se
dostanou do otvorů o průměru 25  µm. Infekci plísněmi lze způsobit i dotykem ruky.

[<8>]

Vyplňte, prosím, všechna písmena v poli, abyste dokázali, že nejste robot. M G T V᠎ K Ponechte prosím toto pole prázdné:

Komentář k úpravám

Poznámka: Tím, že editujete tuto stránku, souhlasíte, aby váš obsah byl licencován pod následující licencí: CC Attribution-Share Alike 4.0 International

EKP

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Stránka je zamknutá

Nástroje pro stránku