Následující verze | Předchozí verze |
koroze:napadeni [2023/12/15 23:18] – vytvořeno - upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1 | koroze:napadeni [2023/12/16 20:29] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1 |
---|
| ====== Korozní napadení ====== |
| [[koroze:literatura|[2], [4], [5]]] |
| |
| Korozní napadení [[https://cs.wikipedia.org/wiki/Sloup_v_Dill%C3%AD|kovu]] je možné posuzovat buď z hlediska typu napadení nebo podle charakteru napadení, kdy je důraz kladen na reakčnost agresivního prostředí. |
| |
| ===== Korozní napadení z hlediska typu ===== |
| |
| Koroze může napadat celou hmotu kovu nebo slitiny. Někdy se může projevit jen na povrchu nebo může porušovat některé složky struktury. Jde |
| o následující typy korozního napadení: |
| |
| **Rovnoměrná koroze** se rozvíjí více méně stejnou |
| rychlostí na celém povrchu vystaveném působení korozního prostředí (obr.1a). Začíná se nejdříve projevovat na zvlášť aktivních místech (korozních centrech). Aktivita těchto míst je určována korozními |
| podmínkami, přičemž počet korozních center je závislý |
| na reaktivitě kovu za daných podmínek. Při velké vzájemné reaktivitě kovu a korozního prostředí a většinou i při vzniku rozpustných korozních zplodin, které dovolují přístup prostředí k povrchu kovu, je počet |
| korozních center značný. Výsledkem je, že povrch je |
| postupně rovnoměrně napadán. Rovnoměrná koroze je nejpříznivějším typem korozního napadení. Stříbro, měď, ocel a zinek jsou kovy, které jsou obvykle |
| napadány rovnoměrně. Často jsou proto užívány jako referenční materiály pro |
| klasifikaci korozní agresivity různých typů prostředí. |
| |
| <BOOKMARK:nrk> |
| **Nerovnoměrná a skvrnitá koroze** se projevuje jen na určitých místech |
| povrchu kovu (obr.1b). Začíná opět v korozních centrech. Těch je ale |
| mnohem méně než v předcházejícím případě. Jsou-li tato místa z povrchu odstraněna, nebo je-li koroze na této části povrchu zpomalena (zmenšením aktivity korozního prostředí nebo nižší aktivitou kovu), rozšiřuje se korozní |
| napadení do stran (skvrnitá koroze). Jednotlivé skvrny se postupně spojují |
| a přecházejí na napadení rovnoměrné. Vlivem rozdílných vlastností kovu, |
| složení korozního prostředí a korozních zplodin jakož i různého transportu |
| korozního prostředí po povrchu přechází skvrnité napadení v nerovnoměrné. |
| Příčinou nerovnoměrné koroze bývají i koncentrační články (nerovnoměrné |
| provzdušnění), styk korozně odlišných kovů a teplotní rozdíly. |
| |
| <BOOKMARK:pit> |
| **Důlková a bodová koroze** se nejčastěji vyskytuje u pasivovaných kovů |
| (obr.1c). Porušením pasivní vrstvy vznikají aktivní korozní centra. Korozně zasažena je sice jen malá část povrchu, a však napadení proniká hluboko do materiálu (pitting). Rychlost, s níž probíhá koroze na pasívním povrchu a v bodech je značně rozdílná. Konečným výsledkem může být až prokorodování materiálu. Vznik těchto napadení je podmíněn strukturální nehomogenitou povrchu kovu (vměstky), přítomností nečistot na povrchu, lokálním |
| porušením pasivní ochranné vrstvy. Vliv má samozřejmě i korozní prostředí |
| a vlastnosti korozních produktů. K bodové a důlkové korozi dochází především v roztocích obsahujících chlór, brom nebo jód a jejich soli (zejména |
| halogenidy těžkých kovů nebo chlórany). Napadány jsou takto všechny kovy, |
| zvláště nebezpečný je tento druh korozního napadení pro hliník a jeho slitiny a pro korozivzdorné oceli. |
| |
| |
| **Mezikrystalová [[koroze:mkoroze|koroze]]** se projevuje větší rychlostí koroze po hranách |
| zrn koroze vlastního zrna (obr.1d). Protože probíhá výhradně podél rozhraní zrn a proniká do značné hloubky popř. i celým průřezem, je doprovázena výrazným zhoršením mechanických vlastností kovů. Postupné porušování |
| soudržnosti postižených zrn se projevuje tím, že slitina ztrácí pevnost |
| i houževnatost a pozbývá kovového zvuku při úderu. V krajním případě ji lze |
| rozetřít na prášek (jednotlivá zrna). Mezikrystalovou korozí je ohrožena |
| zejména korozivzdorná ocel, niklové a hliníkové slitiny. Lze jí čelit vhodným složením slitiny. |
| {{ :obr:4_70.jpg?nolink&400 |}} |
| <html> |
| <center> </html> |
| obr.1 |
| <html> |
| </center> </html> |
| **Transkrystalová koroze** (stress cracking) na rozdíl od předcházejícího |
| typu probíhá v samotných zrnech (obr.1e). V materiálu se tak vytváří |
| síť značně rozvětvených trhlinek. Na rozvoj transkrystalového korozní napadení se podílí vnitřní pnutí a korozní prostředí. Tomuto koroznímu napadení |
| podléhá mosaz v parách amoniaku nebo austenitické oceli vlivem chloridů. |
| Transkrystalové korozní napadení stejně jako mezikrystalová koroze je značně nebezpečná, protože uniká běžnému vizuálnímu pozorování. |
| |
| **Podpovrchová koroze** je charakteristická tím, že porušení vnitřku kovu |
| bývá rozsáhlejší než porušení povrchu. Vzniklé korozní produkty mohou být |
| spojeny s povrchem kovu nebo mohou tvořit podpovrchové pásmo bez zjevného |
| spojení s povrchem. Korozní napadení zobrazené na obr.1f vzniká na povrchu v místech nejmenší korozní odolnosti. Povrchem se rozšiřuje do prostorné dutiny. S korozním napadením tohoto typu se setkáváme u korozivzdorných ocelí, hliníku a olova. Napadení na obr.1g. je charakteristické |
| vznikem puchýřků pod povrchem kovů. Stěna puchýřků pod povrchem může prokorodovat, zaplnit se korozním prostředím. Korozní proces pak může probíhat |
| na povrchu. Tento typ korozního napadení se vyskytuje u hliníku, hořčíku |
| a jejich slitin ve vodě za vysoké teploty. |
| |
| **Selektivní [[koroze:skoroze|napadení]]** se vyskytuje u slitin s dvou a více fázovými strukturami (obr.1h). Korozní napadení se v tomto případě soustřeďuje jen na |
| jednu fázi. Jestliže korodující fáze tvoří převážnou část struktury, bývá |
| obvykle korozní napadení rovnoměrné. V případě, že korodující fáze je ve |
| struktuře přítomná v menším množství, vzniká napadení selektivní. Aby došlo |
| k selektivní korozi, musí mít korozní prostředí schopnost pronikat úzkými |
| štěrbinami do kovu nebo pronikat méně napadanou fází. Selektivně mohou korodovat i fáze pod povrchem. Nejznámějším případem selektivní koroze je koroze probíhající u slitin měďi, nebo koroze konstrukčních ocelí v prostředí |
| amoniaku. |
| |
| **Extrakční napadení** je obdoba předcházejícího napadení. Při tomto napadení však dochází ke korozi jen jediné chemické složky slitiny. Napadení |
| může být rovnoměrné nebo může rovnoměrně pronikat do materiálu. Místně mohou vznikat i důlky. Nejznámější případ extrakčního napadení je odzinkování |
| mosazi. |
| |
| ===== Hodnocení korozního napadení podle charakteru ===== |
| |
| Rozvoj korozních dějů je podmíněn reaktivitou vlastního kovu a korozního prostředí. Velmi často mohou být určující pro rozvoji korozního procesu určité podmínky korozního prostředí nebo speciální materiálové kombinace. |
| |
| ==== Koroze a mechanické namáhání ==== |
| |
| |
| V některých případech je korozní napadení v daném prostředí urychlováno mechanickým namáháním. Jde o kombinovaný proces vzájemného působení dvou |
| degradačních činitelů, který zahrnuje dva |
| základní mechanizmy: |
| |
| **Koroze za napětí** - kombinovaný vliv koroze a napětí na rychlost korozního procesu. Vlivem pnutí v materiálu je koroze |
| urychlována, ale probíhala by i bez jeho |
| přítomnosti, avšak s nižší rychlostí. |
| |
| **Praskání korozí za napětí** - kombinovaný vliv stálého nebo periodického mechanického namáhání a koroze. Korozní napadení bez současného mechanického namáhání neprobíhá. |
| |
| |
| Korozní [[koroze:pkoroze|praskání]] se vyskytuje u některých materiálů, speciálně slitin, |
| vystavených mechanickému namáhání (např. napětí v tahu) a působení korozní |
| ho prostředí. Příčina korozního praskání se vysvětluje buď na základě elektrochemické teorie (vznik místního korozního článku v materiálu) nebo napěťově sorpční teorií, která připouští oslabení kohezních vazeb mezi atomy na |
| povrchu a tím snazší pronikání složek korozního prostředí do materiálu. Ke |
| koroznímu praskání dochází u uhlíkových ocelí nebo slitin mědi exponovaných |
| v prostředí s obsahem amoniaku. |
| |
| Poměrně často je korozní praskání pozorováno u kovaru. Ke koroznímu praskání kovarových vývodů elektronických součástek může docházet vlivem špatné tepelné úpravy nebo kontaminací těchto vývodů chloridovými ionty (např. z pájecích prostředků). Korozní praskání lze |
| odstranit výběrem vhodného materiálu. Není-li to možné, je nutné snížit namáhání vhodným tepelným zpracováním. |
| |
| <WRAP center 50%> |
| ^ Slitiny ^ Prostředí ^ |
| | hliníku | roztoky NaCl, mořská voda | |
| | mědi | roztoky a páry čpavku | |
| | zlata | solné roztoky, kyselina octová | |
| | hořčíku | venkovská a přímořská atmosféra | |
| | ocel uhlíková | mořská voda, čpavek | |
| ~~Tab.#~~ Typická prostředí vyvolávající korozní prskání některých slitin |
| </WRAP> |
| |
| [{{ :obr:4_72.jpg?nolink&200|Obr.2 Křivky korozní únavy. a - materiál nevystavený koroznímu namáhání, b - materiál korozně namáhaný}}] |
| **Korozní únava** nastává, jestliže je materiál vystaven střídavému mechanickému namáhání a současně koroznímu prostředí. Rozdíl mezi korozním praskáním a korozní únavou spočívá v tom, že při korozní únavě je materiál vystaven |
| střídavému napětí. Se stoupajícím počtem cyklů únavová křivka materiálu klesá, takže k lomu může dojít i pod mezí únavy |
| (obr.2). Trhlinky vznikající při korozní únavě jsou obvykle transkrystalové |
| a mohou se větvit. |
| |
| Ostatní formy kombinovaného korozního namáhání jsou odvozeny od předchozích základních typů a patří sem: |
| |
| [{{:obr:4_73.jpg?nolink&200 |Obr.3 Mechanizmus vibrační koroze}}]**Vibrační koroze** (frettingová) nastává, jestliže dva povrchy jsou v vystaveny oscilaci při nízké amplitudě (obr. ). Mechanizmus tohoto znehodnocení v sobě zahrnuje jak složku chemickou tak mechanickou. Předpokládá se, že v místě styku ploch vznikají studené sváry, které se při kmitání porušují. Tím se styková místa ohřívají, což vyvolává oxidaci kovu. Odlišnost vibrační koroze od opotřebení (vyvolaného jednosměrným třením) je v relativně malé dráze pohybu a stálém vzájemném styku třecích ploch. Častým místem vibrační koroze jsou např. šroubové, nýtované a čepové spoje u leteckých konstrukcí. Výraznou měrou se na vibrační korozi podílí vlhkost. Její zvýšení způsobí zpravidla snížení vibrační koroze. Vysvětluje se to vznikem |
| mazacího filmu vytvořeného adsorbovanou vodou. Vibrační |
| namáhání se může uplatnit v korozním procesu i jiným |
| způsobem. Např. u kontaktů v důsledku vibračního pohybu |
| dochází k otírání povlaku kontaktu. Obnažené části tak |
| mohou v korozním prostředí snadno oxidovat. Časem se |
| oxidační produkty akumulují do periferii mikroskopických |
| smykových zón, kde narůstají a tak vyvolávají změnu kontaktního odporu. |
| |
| **Kavitace** je děj na přechodu mezi korozí a čistě mechanickým opotřebením. Příčinou kavitace je tvorba a zánik plynných nebo parních bublin |
| v souvisle proudící kapalině. Vlastnímu kavitačnímu opotřebení předchází |
| určitá inkubační doba, na kterou má vliv elektrochemická koroze. Určujícím |
| činitelem kavitačního napadení je opakující se mechanický ráz při zániku |
| bublin. S kavitačním opotřebením se setkáváme např. u lopatek vodních turbin, čerpadel nebo lodních šroubů. Kavitace se projevuje nepříznivě nejenom |
| z korozního hlediska, ale i nepříznivými zvukovými efekty. Ochrana proti |
| kavitaci je založena na použití materiálů s dostatečnou pevností a tvrdostí. |
| |
| ==== Koroze za speciálních podmínek ==== |
| |
| [{{ :obr:4_23.jpg?direct&220|Obr.4 Mechanizmus štěrbinové koroze}}]**Štěrbinová koroze** nastává v místech rozdílné koncentrace korozního |
| prostředí jako jsou např. přírubové spoje, místa nýtování apod. Příčinou |
| štěrbinové koroze mohou být i depozity usazené na povrchu. Vlivem |
| zhoršeného pohybu korozního prostředí dochází k tomu, že ve štěrbině je |
| rozdílná koncentrace iontů v elektrolytu, nebo že je rozdílný obsah |
| kyslíku ve štěrbině a mimo štěrbinu. |
| To vede ke vzniku koncentračních |
| článků. Mechanizmus štěrbinové koroze je zřejmý z obr.4. V počátečním |
| stadiu je kov v provzdušněné části |
| oxidován např. Cl ionty na Me<sup>+</sup> |
| a kyslík redukován OH<sup>-</sup>. V dalším stadiu na |
| narůstá v místě štěrbiny koncentrace chloridových a vodíkových iontů. Ve |
| štěrbině se začne měnit pH a koroze začne narůstat. Se štěrbinovou korozí |
| se setkáváme u většiny kovů, ale častější se vyskytuje u kovů, které jsou |
| chráněny přirozenou oxidovou vrstvou jako např. nerez ocel, hliník a nikl. |
| Výrazně štěrbinovou korozi urychluje chlorid sodný. |
| |
| **Nitková koroze** má obdobný mechanizmus jako štěrbinová koroze. Setkáváme |
| se s ní ponejvíce u kovů chráněných organickými povlaky. Pórem v povlaku |
| proniká korozní prostředí ke kovu. Jeli v tomto místě menší adhezní síla |
| mezi povlakem a povrchem kovu, začne se korozní prostředí hromadit a vytvářet korozní produkty. Jestliže je průnik korozního prostředí do takto |
| vzniklého puchýře intenzivnější, korozní produkty narůstají a vlivem velké |
| ho tlaku povlak praská. Jednotlivé nitky narůstají do šíře a napadení |
| přechází na nerovnoměrné. |
| |
| **Bimetalická koroze** (galvanická) vzniká při těsném kontaktu dvou rozdílných kovů. Ve vlhkých podmínkách mohou tvořit tyto kovy galvanický článek, |
| kde méně ušlechtilý kov bude korodovat. Bimetalická koroze může probíhat |
| také mezi kovem a jiným elektricky vodivým materiálem, např. grafitem. Korozní napadení během bimetalické koroze závisí na mnoha faktorech. Jestliže |
| je rozdíl potenciálů mezi kovy malý, bude i koroze malá. Jako příklad lze |
| uvést systém měď nikl. Dalším faktorem majícím vliv na bimetalickou korozi je velikost exponované plochy. Jestliže je plocha méně ušlechtilého kovu |
| v porovnání s ušlechtilým kovem malá, bude relativní úbytek korozně napadnutého materiálu značný. Třetí faktor ovlivňující bimetalickou korozi je |
| tenká vrstva vlhkosti soustředěná do oblasti kontaktu mezi kovy. |
| |
| **Koroze v [[koroze:pokoroze|pórech]] a trhlinkách** je speciálním případem bimetalické koroze |
| u kovových povlakových systémů. Póry, které představují místní přerušení |
| celistvosti povlaku jsou nebezpečné zejména tehdy, zasahují-li až k podkladovému materiálu. Agresivní prostředí může v takovémto případě působit na |
| podklad a iniciovat vznik galvanických článků. Výsledkem tohoto procesu |
| jsou korozní produkty, které nejdříve zaplní póry a postupně se dostanou až |
| na povrch. Důležitou roli v rozvoji tohoto korozního děje hraje relativní |
| vlhkost a materiál podkladu. Při relativních vlhkostech pod 50 % oxidy pod |
| kladu (např. <chem>Cu2O</chem>, NiO) obvykle již nereagují na sirníky a do jisté míry |
| pór pasivují. Naopak při vyšších relativních vlhkostech může docházet za |
| určitých okolností ke vzniku galvanických mikročlánků přímo na povrchu |
| a korozní rozrušení ochranného povlaku může být urychleno. U povlaků z drahých kovů jako je např. Au, Rh a Ru je koroze v pórech a trhlinkách dominantním degradačním procesem. Počet pórů a jejich velikost závisí na tloušťce povlaku, drsnosti povlaku, jakosti předběžných úprav, režimu pokovení. |
| |
| |
| **Plížení korozních produktů** po povrchu je korozní děj charakteristický pro některé korozní produkty, především <chem>Ag2S</chem> a <chem>Cu2S</chem>. Na nepokovených místech mají tyto produkty schopnost při určité relativní vlhkosti přelézat z místa vzniku na povlaky ušlechtilých kovů. |
| [{{:obr:4_20.jpg?nolink&200 |Obr.5 Vliv prachu na rozvoj koroze}}]Rychlost plížení korozních produktů závisí na složení korozní atmosféry. Tak např. korozní produkty <chem>CuSn6</chem> mohou v prostředí s <chem>H2S</chem> + <chem>Cl2</chem> překonat vzdálenost 0,5 mm k Au za 10 h, kdežto v agresivním prostředí pouze s <chem>H2S</chem>to trvá až 500 h. K potlačení plížení korozních produktů mědi se používá niklová mezivrstva. |
| |
| **Koroze vyvolaná malými částečkami** prachu je zvláštní případ koroze, kdy koncentrace škodlivých plynů je nízká a přesto může probíhat např. na povrchu povlaku významný korozní proces. Hlavní roli zde hrají prachové částice, které |
| mohou absorbovat vlhkost ze vzduchu, rozpouštět se a vytvářet na povrchu koncentrované roztoky agresivních elektrolytů (obr.5). Nerozpustné částice naopak mohou část povrchu stínit a tak iniciovat vznik korozních článků s [[slovnik:start#ardif|diferenční aerací]]. |
| |
| |
| |
| |
| [<8>] |