Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.
Obě strany předchozí revizePředchozí verzeNásledující verze | Předchozí verze | ||
jakost:por [2023/12/16 18:36] – [Zkouška solnými kapičkami] kudlacek | jakost:por [2023/12/16 20:29] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1 | ||
---|---|---|---|
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
+ | ====== Pórovitost povlaku ====== | ||
+ | [[jakost: | ||
+ | |||
+ | Pórovitost povlaku společně s tloušťkou je základním ukazatelem povlaku, neboť prokazuje stupeň | ||
+ | účinnosti proti vlivům vnějšího agresivního prostředí. Významnost pórovitosti závisí na účelu | ||
+ | povlaku a mechanismu jeho ochranného působení. | ||
+ | |||
+ | Pórovitost je určována jako množství nepokrytých, | ||
+ | podkladovém materiálu. Z hlediska velikosti je možno póry dělit na:\\ | ||
+ | • makroskopické (větší než 100 µm),\\ | ||
+ | • mikroskopické (od 1 do 100 µm),\\ | ||
+ | • submikroskopické (od 0,001 do 0,1 µm). | ||
+ | |||
+ | Při hodnocení korozní významnosti musí být uvažována nejen velikost, ale i umístění póru | ||
+ | v povlakovém systému. Z tohoto hlediska mohou být póry tříděny na:\\ | ||
+ | • průchozí (korozně nejvýznamnější), | ||
+ | • neprůchozí (potenciální možnost vzniku průchozích v průběhu provozního namáhání), | ||
+ | • strukturní (typická pro kovové povlaky) - submikroskopické póry závisí na podmínkách technologie vylučování, | ||
+ | • související s kvalitou přípravy podkladu - mikro a makroskopické póry jsou vyvolány nehomogenitami v podkladu, přítomností vlastních nebo ulpělých nečistot, | ||
+ | • související s kvalitou vytváření povlaku - jsou vyvolány rušivými vlivy typickými pro určitou technologii nanášení (např. prašnost, vývoj vodíku, vnitřní pnutí atp.),\\ | ||
+ | • následné, vznikající v průběhu funkčního nebo korozního namáhání. | ||
+ | |||
+ | ===== Metody chemické ===== | ||
+ | |||
+ | Podstatou těchto metod je chemická reakce zkušebního prostředí (kapalného) s materiálem základu, | ||
+ | indikovány. Chemické metody umožňují kvalitativní i kvantitativní stanovení průměrné pórovitosti z vymezené plochy (index pórovitosti). Metody jsou vhodné pro běžnou kontrolu v provozu, pro přímé určení četnosti a rozložení pórů na | ||
+ | zkoušeném povrchu. | ||
+ | |||
+ | Zkoušený povrch se před měřením pórovitosti odmastí a osuší. Odstřižky filtračního papíru se vloží | ||
+ | na 1 minutu do zkušebního roztoku. | ||
+ | |||
+ | <WRAP center 50%> | ||
+ | |Zkušební roztok\\ pro zkoušku porovitosti\\ | ||
+ | </ | ||
+ | |||
+ | Vlhký papír se přitiskne na 10 minut zkoušené místo a poté se opatrně sejme. Hodnotí se množství, ev. velikost a rozložení sytě zelenomodrých bodů. Vyhodnocení pórovitosti se provede pomoci měrné mřížky: | ||
+ | |||
+ | |||
+ | <m 15> | ||
+ | |||
+ | |||
+ | P - index pórovitosti\\ | ||
+ | N - počet čtverců měrné mřížky\\ | ||
+ | n - počet čtverců obsahujících póry\\ | ||
+ | |||
+ | |||
+ | ==== Zkouška solnými kapičkami ==== | ||
+ | ČSN EN ISO 4536 - zkouška SD | ||
+ | |||
+ | {{ : | ||
+ | |||
+ | <WRAP center 50%> | ||
+ | ^ Složka | ||
+ | |Clorid sodný NaCl| 26,50 | | ||
+ | |Clorid hořečnatý < | ||
+ | |Síran hořečnatý < | ||
+ | |Clorid vápenatý < | ||
+ | |Clorid draselný KCl| 0,73 | | ||
+ | |Hydrogenuhličitan sodný < | ||
+ | |Bromid sodný NaBr| 0,28 | | ||
+ | </ | ||
+ | |||
+ | Doba trvání zkoušky je 2 až 720 h. Po zkoušce se vyhodnocuje vzhled vzorků - rozmístění korozních důlků, trhlin a puchýřů a doba do zjištění prvních vad. | ||
+ | |||
+ | ===== Metody elektrochemické ===== | ||
+ | |||
+ | Podkladový materiál je za kontrolovaných elektrochemických podmínek anodicky rozpouštěn, | ||
+ | rozpuštěného podkladu ve zkušebním roztoku, nebo se měří celkový korozní, rozpouštěcí anodový proud, který je měřítkem celkové plochy pórů. Metoda vyžaduje stabilizaci potenciálu při anodické polarizaci vzorku (úroveň potenciálu | ||
+ | zaručuje, že materiál povlaku je v pasivním stavu a materiál povlaku ve stavu aktivním). | ||
+ | |||
+ | <WRAP center 50%> | ||
+ | [{{ : | ||
+ | </ | ||
+ | |||
+ | |||
+ | ==== Pórovitost Au a Pd povlaku ==== | ||
+ | |||
+ | ČSN EN ISO 15720 Zkouška pórovitosti | ||
+ | |||
+ | Vzorek se 5 min. ultrazvukově čistí ve 2 % mírně alkalickém vodním rozroku (pH 7,5 - 10) o teplotě 65 < | ||
+ | |||
+ | <WRAP center 50%> | ||
+ | ^Podklad^ | ||
+ | |Měd|4 % uhličitan sodný\\ 1 % dusičnan sodný|7,5 % ferokyanid draselný ve vodě|hnědé| | ||
+ | |Nikl|5 % hydroxid amonný|nasycený roztok kyseliny rubeanové v ethanolu|růžové| | ||
+ | |Stříbro|0, | ||
+ | </ | ||
+ | |||
+ | ===== Metoda fyzikální ===== | ||
+ | |||
+ | Zjišťování pórovitosti je založeno na uplatnění fyzikálních principů (mechanických, | ||
+ | optických, elektrických) při určování přímé propustnosti povlaku. Mohou to být následující postupy: | ||
+ | |||
+ | • snímací metoda - míra pórovitosti se stanoví po sejmutí povlaku z nosného základu\\ | ||
+ | • optická varianta - zjišťuje | ||
+ | • izotopová varianta - měří se množství | ||
+ | • vysokonapěťová varianta - zjišťuje se náběhový ionizační proud mezi elektrodou snímače a podkladovým materiálem při namáhání povlaku vhodnou intenzitou elektrického pole\\ | ||
+ | • impedanční varianta - měřítkem impedance povlaku po přiložení snímače s vodivým elektrolytem | ||
+ | |||
+ | Impedanční metoda umožňuje nedestruktivní stanovení průměrné pórovitosti | ||
+ | z vymezené plochy. Metoda je vhodná pro kontrolu konverzních povlaků a stupně | ||
+ | utěsnění anodicky oxidovaných povlaků na hliníku a jeho slitinách. | ||
+ | |||
+ | <WRAP center 50%> | ||
+ | [{{: | ||
+ | </ | ||
+ | \\ | ||
+ | \\ | ||
+ | Na kontrolovaný povrch zbavený nečistot a mastnoty se přiloží snímač | ||
+ | |||
+ | [<8>] | ||