[1]

Dočasnou ochranou se rozumí soubor opatření zabezpečujících výrobek proti působení klimatických vlivů během výroby, skladování, přepravy a případné montáže v místě exploatace. Základními opatřeními dočasné ochrany jsou:

• konzervace,
• omezeni působeni prostředí (inhibitory, vysoušedla)
• ochranné obalení

Prostředky a metody dočasné ochrany se volí podle požadované doby ochrany a klimatického namáhání. V případě potřeby musí být prostředky po skončení své funkce snadno odstranitelné (dekonzervace) bez poškození výrobku.

Optimální podmínky pro funkci prostředků dočasné ochrany jsou tehdy, jestliže se aplikují bezprostředně po konečné výrobní operaci. Dočasná ochrana se většinou řeší kombinací konzervace s vnitřním obalem a její výsledná účinnost proto závisí jak na výběru ochranného prostředku a pečlivosti provedení vlastní konzervace, tak na způsobu provedení vnitřního obalu. Přepravní balení, které je nezbytnou součástí celkové ochrany výrobků, má za úkol chránit výrobek proti mechanickému poškození při manipulaci během přepravy.

K tomuto účelu lze použít řady prostředků, lišících se mechanismem svého působení i ochrannou účinností. Jde o různé konzervační vazelíny, oleje, vosky, kontaktní inhibitory apod. Jedním ze základních požadavků z hlediska zabezpečení kvality dočasné ochrany je začlenění operací dočasné ochrany do výrobního procesu na úroveň ostatních strojírenských postupů se všemi odpovídajícími náležitostmi (technické a prostorové vybavení, používání účinných ochranných prostředků, technická kvalifikace pracovníků apod.).

Ocelové a litinové výrobky hrubě opracované, otryskané, mořené apod. by neměly být skladovány v málo agresivním prostředí bez ochrany déle než asi 2 až 3 hodiny. V ovzduší s vyšším stupněm agresivity se tyto intervaly zkracují, u citlivých a drahých výrobků je v některých případech účelná mezioperační ochrana. Přiměřenou dočasnou ochranu vyžadují i díly z barevných kovů, pokovené díly a nátěry.

Povrch výrobků musí být před aplikací konzervačních prostředků či obalových prostředků čistý a suchý (bez korozních zplodin, mechanických nečistot, ulpělého potu po omaku rukou, zbytků mastnot a vody). Při aplikaci vodu vytěsňujících konzervačních prostředků a vodných roztoků není nutné povrch výrobků sušit.

Operace dočasné ochrany (čištění, konzervace a balení) se mají provádět na vhodně vybavených pracovištích, umožňujících dodržení stanoveného technologického postupu a příslušných bezpečnostních předpisů. Ovzduší na uvedených pracovištích má být bezprašné, se stálou teplotou min. 15 °C a relativní vlhkost max. 75 %. Teplota místnosti má být udržována tak, aby nedocházelo k orosování výrobků. Výrobky mají mít teplotu stejnou nebo vyšší, než je teplota okolního prostředí.

Výrobky, které pro jejich rozměry nelze konzervovat v uzavřených místnostech, se konzervují na místě jejich uložení (otevřené prostranství, přístřešek apod.) s tím, že je zabezpečena jejich ochrana před spadem atmosférických nečistot a srážek, teplota ovzduší neklesne pod 10 °C a relativní vlhkost nepřekročí 80 %.

U rozpracovaných výrobků a dílů mezi jednotlivými výrobními operacemi, při vnitrozávodní přepravě, manipulaci a přechodném skladování se provádí mezioperační ochrana. Prostředky pro tento účel se volí s přihlédnutím k obvykle krátkým intervalům požadované protikorozní ochrany, k jednoduchosti aplikace i dekonzervace.

Podle charakteru ochranného působení se konzervační prostředky rozdělují do těchto skupin:

• povlakové (prostředky tvoří na povrchu ochrannou vrstvu),
• inhibitory (prostředky s inhibičními vlastnostmi),
• destimulátory (prostředky s destimulačními vlastnostmi).

Metody dočasné ochrany se volí podle druhu a charakteru výrobku, požadované délky ochrany a podmínek skladování a přepravy. Při výběru konzervačního prostředku, pokud splňuje všechny ostatní požadavky, je třeba dát přednost takovému, který nevyžaduje dekonzervaci nebo u kterého je dekonzervace snadná.

Aby konzervační prostředek dobře plnil požadovanou ochrannou funkci, příp. další nároky, musí být splněny tyto požadavky:

• Konzervační prostředek musí poskytovat dokonalou protikorozní ochranu výrobků pro dané podmínky, tj. za klimatických podmínek, jimiž bude chráněný výrobek vystaven po požadovanou dobu ochrany během skladování a přepravy. Tuto funkci musí plnit buď sám nebo jako součást určitého systému dočasné ochrany (konzervační prostředek + obal apod.).
• Konzervační prostředek ani žádná jeho složka (včetně rozpouštědla, které se odpaří) nesmí působit korozně ani jinak nepříznivě na povrch výrobku, popř. na jiné díly výrobku.
• Konzervační prostředek by měl být snadno a jednoduše aplikovatelný.
• Způsob aplikace musí být přiměřený vlastnostem použitého konzervačního prostředku a musí zabezpečit vytvoření ochranné vrstvy, odpovídající stanovené úrovni protikorozní ochrany.
• Povlak konzervačního prostředku musí být natolik tepelně odolný, aby v podmínkách přepravy a skladování nestékal a neskapával.
• Konzervační prostředek si musí zachovat svou ochrannou účinnost i další funkční vlastnosti jak při vlastní aplikaci, tak během celého požadovaného intervalu ochrany.
• Konzervační prostředek se po skončené době ochrany má dát snadno odstranit běžnými čisticími prostředky a postupy.
• Použití konzervačního prostředku má být z hlediska hospodárnosti přiměřené ceně výrobku i jeho použití.
• Použití konzervačního prostředku musí být v souladu s bezpečnostními a hygienickými předpisy i technickými podmínkami.

Do skupiny prostředků, tvořících ochrannou vrstvu, se řadí ty materiály (konzervační oleje, konzervační vazelíny, konzervační vosky, snímací laky a hmoty, smývací laky), které na povrchu výrobku vytvářejí bariéru, zabraňující či omezující pronikání korozních složek atmosféry ke kovu. Propustnost těchto vrstev pro páry a plyny z ovzduší a tím i jejich ochranné účinnost závisí na druhu prostředku a agresivitě prostředí.

Obr 1 Příklad konzervačních olejů

Konzervační oleje jsou nejrozsáhlejší skupina povlakových prostředků. Jsou to minerální oleje různé viskozity, bez nebo s rozpouštědlem (úprava viskozity pro snazší aplikaci) a modifikačními přísadami. Vytvářejí tenký (do 20 µm), měkký netvrdnoucí povlak.

Významnou skupinu tvoří tzv. dvoufunkční oleje, které vedle antikorozní funkce mají i mazací vlastnosti. Patří sem konzervačně mazací olej, používaný ke konzervaci hutních tovarů, zvláště pak tenkých karosářských plechů. Pomocí dvoufunkčních olejů se dá vytvořit tenký olejovitý film (1-3 µm) s dobrými ochrannými vlastnostmi. Povlak současně slouží jako mazivo při lisování a tažení ve zpracovatelském závodě.

Jsou to směsi minerálních olejů a tuhých uhlovodíků s různým bodem tání, obvykle bez rozpouštědel, s modifikačními přísadami. Vytvářejí tlustší měkké až polotuhé povlaky (nad 20 µm). Konzervační vazelíny se aplikují ponorem při 80 - 90 °C nebo stříkáním při 90 – 120 °C. Natírání není příliš vhodné, neboť je pracné a povlaky mají převážně nízkou ochrannou účinnost (prostředky rychle chladnou a tloušťka povlaku je nerovnoměrná}.

Obr 2 Aplikace konzervační vazelíny

Ponorem se získají kvalitní povlaky tloušťky 0,1 - 0,2 mm, které s vhodným obalem mohou chránit proti korozi až několik let. Konzervační vazelíny mají však i některé nevýhody:

• vzhled povlaků je většinou málo estetický,
• aplikace za horka je náročná,
• povlaky na volné atmosféře vlivem slunečního záření poměrně rychle stárnou a praskají.

Pro tropické podmínky jsou méně vhodné pro nízký bod skápnutí. Doba jejich ochrany v těžkých klimatických podmínkách závisí na druhu obalu. Používání konzervačních vazelín se v současné době vzhledem k uvedeným nevýhodám omezuje.

Používají se ve formě roztoků, disperzí nebo emulzí vosků (v mikrokrystalické formě) v organických rozpouštědlech nebo ve vodě. Obsahují inhibitory a eventualně další funkční přísady. Jejich předností, vedle poměrně dobré ochranné účinnosti je, že vytvářejí relativně tenké, většinou transparentní, které v mnoha případech není nutné odstraňovat. Nevýhodou u většiny z nich je pomalejší zasychání a zejména obsah organických rozpouštědel.

Jsou vhodné zejména ke konzervaci velkých výrobků, u nichž lze s výhodou uplatnit stříkání. Bod skápnutí voskových povlaků je většinou poměrně vysoký, což umožňuje jejich využití u výrobků určených do oblastí a vysokými průměrnými teplotami.

Obr 3 Příklad aplikace stripovací folie

Jsou to polymerní materiály s organickým rozpouštědlem nebo bez něj a s modifikačními přísadami. Vytvářejí tenké i poměrně tlusté pružné povlaky, které lze snadno odstranit sloupnutím po jejich naříznutí nebo smýt rozpouštědlem. Povlaky jsou pevné, s poměrně dobrou odolností proti mechanickému poškození. Výhodné jsou zejména snímací laky, jejichž povlak bývá pružný a elastický, snadno odstranitelný. Aplikují se především na drobné až středně velké díly.